Cesta je zavátá, dál musíme pěšky. Na sněžnicích vyrážíme do krajiny dlouhých výhledů. Broumovsko, odlehlá oblast u hranic s Polskem, je pod sněhem. Padá nový a silně fouká.
Vlci na Broumovsku Snímek vlka z fotopasti z prosince 2015. Vlci se vrátili předloni po více než 250 letech. Přišli zřejmě z Lužice na polsko-německém pomezí a loni vyvedli mláďata, která zaznamenala fotopast (podrobnosti tady). To svědčí o tom, že se tu usadili. Kdyby šlo o migrující jedince, nebylo by tolik pobytových stop a navíc by se neobjevovaly téměř nepřetržitě. Ochranáři odhadují, že na Broumovsku žijí dva až pět vlků. Na jaře roku 2013 sice zaznamenali stopy vlčí smečky, ale šlo pouze o migrující jedince. Vlci na Broumovsku jsou stále ve velkém ohrožení. Vědci nevylučují, že jak se náhle v oblasti objevili, mohou stejně rychle zmizet. |
„Na stopování vlků to není zrovna ideální počasí. Ranní stopy bychom ale najít mohli. Větší šance bude v lesích,“ říká student vysoké školy zemědělské Jan Koranda.
Je dobrovolníkem Hnutí Duha, které na Broumovsku organizuje vlčí hlídky. Mají za úkol přinést o vlcích další informace a také provádět prevenci před nezákonnými odstřely.
Vlci od roku 2015, kdy se objevili na Broumovsku, zadávili už několik ovcí, koz i divokých zvířat (více zde). Za usmrcení kriticky ohrožené šelmy však hrozí až tři roky vězení.
„Zkontrolujeme i fotopast u místa, kde jsme nedávno našli vlčí stopy,“ pokračuje Koranda. Oblast zná dokonale, je místní.
Míříme tam, kde dobrovolníci zaznamenávají hodně pobytových stop: vlčí trus, zbytky potravy a teď i stop ve sněhu. Nejde o nějak zvlášť velké území, rozloha činí maximálně 10 x 10 kilometrů.
„Prosím, neuvádějte trasu. Stačí, když napíšete, že jsme v okolí Teplic nad Metují. Ať mají vlci klid,“ naléhá Koranda, který se učil stopovat vlky u stopařů Duhy v Beskydech.
Vlčí hlídka prochází oblast a když narazí na vlčí stopy, zaznamená je GPS do mapy, změří, vyfotí a sebere vzorky pro analýzy DNA. Vědci tak mohou zjistit, odkud vlci přišli.
„Víme, že broumovští vlci pocházejí z polsko-německého pomezí. Asi jim to tady připomíná Lužici. Oproti karpatským vlkům, kteří se drží v horách, mají rádi spíše roviny, náhorní plošiny, mírně zvlněnou krajinu. Odhadujeme, že tady žije až pět vlků. Loni v létě nedaleko fotopast zachytila dvě mláďata,“ říká Jan Koranda.
Zpočátku jdeme po lesní cestě údolím. Vlevo pastviny, vpravo a před námi les, kam lidé příliš nechodí. Po chvíli narážíme na řadu stop. Že by velký pes? Koranda vytahuje z batohu metr, měří stopu tlap a vzdálenost mezi nimi. Tlapa měří osm až deset centimetrů.
„S největší pravděpodobností je to vlk. Oproti psí stopě má více vejčitý tvar, přední část je více do špičky. Prsty po stranách jsou rovnoběžné s těmi předními. Je z dnešního rána, tedy tři čtyři hodiny staré. Koukněte, jak běžel,“ ukazuje na zasněženou cestu. Stopy jsou v jedné lajně.
„Vlčí dráha má charakter přímky, říká se tomu, že čáruje. Zadní tlapy dává do předních stop. Pes má stopu širší. Tamhle to stočil do lesa, asi se něčeho lekl,“ míní stopař.
Vlci si na člověka zvykli, dříve bývalo osídlení hustší
Vzdušnou čarou k vesnici to jsou přes dva kilometry, k nejbližšímu obydlí 500 metrů a k ohradě s koňmi jen asi dvacet.
„Někteří si myslí, že místní vlci jsou zmutovaní, zkřížení se psem, zkrátka divní, protože se pohybují blízko obydlí. Pravda je ale jednodušší. Vlci pocházejí z Lužice, z bývalých opuštěných průmyslových oblastí. Na člověka si zvykli. I z minulosti známe, že vlci bývali blízko vesnic,“ říká Jan Koranda.
Podle vědců není nic mimořádného, že ve střední Evropě vlci obývají území, které je člověkem velmi ovlivněné i obydlené. I v bývalých Sudetech, než v polovině 18. století zmizeli, žili v mnohem hustěji zalidněné krajině. Přesto vlk dává přednost lesům s minimem lidského osídlení. Takových míst však už příliš není.
Na Broumovsku se narodila divoká vlčata, zachytily je fotopasti.
V celé Evropě není v posledních 150 letech znám případ napadení člověka vlkem. Bývají naopak velice plaší, proto spatřit vlka se rovná zázraku. Jsme na pěšině v hustém smrkovém lese. Právě tady Jan Koranda nedávno našel vlčí stopy.
„Nic tady není, jen my, když jsme fotopast hledali,“ říká, když si prohlíží snímky.
Pokračujeme ke krmelci. Přestože jsou vlci nejčilejší za ranního šera a navečer, rozhlížím se a doufám, že nějakého zahlédnu. Marně. Pár metrů od nás se pohybuje stádo srn.
Mrtvá liška přilákala nejen vlky
Ač máme sněžnice, boříme se po kolena do sněhu. Uprostřed paseky je vyvýšenina a kolem desítky stop srn, laní, lišek i vlka.
„Pod sněhem je mrtvá liška. Před čtrnácti dny jsme tady našli i vlčí stopy, vypadá to, že procházeli, mršinu očuchali a šli dál,“ říká stopař a na strom připevňuje další fotopast.
„Nejde o nějaké bestie či zvířata z hororů či pohádky o Červené Karkulce. Mají v přírodě své místo. Jsou užiteční, že regulují stav zvěře, která způsobuje škody na mladém lesním porostu, selektují slabé nemocné kusy. Všiml jsem si, že když najdu stopu vlka, jsou tam většinou stopy dalších zvířat, lišky nebo srn. Vlk je stopuje a tím šetří síly. S energií na hledání kořisti nakládá velmi efektivně. Nechodí po lese jen tak, vždy sleduje kořist. Myslím si, že se mu tady daří,“ vysvětluje Koranda.
Po čtyřech hodinách a po více než deseti kilometrech náročným terénem se z náhorní plošiny pokryté hustým lesem a rozbrázděné průrvami ve skalách vracíme na začátek vlčí hlídky. Čerstvý sníh mizí v hloubi lesa, zatímco pod sněžnicemi nám křupe stará ledová krusta. Je v ní řada stop.
Vlčí hlídkySmyslem je neustálý monitoring území, kde se šelmy a jejich potenciální pytláci vyskytují. Svým ustavičným pohybem v terénu dobrovolníci odrazují lovce od střelby na chráněná zvířata a zjišťují pokusy o nelegální lov. Další důležitou funkcí je zjišťování pobytových znaků vlka. Dobrovolníci měří stopy a stopní dráhy, pořizují sádrové odlitky a sbírají trus nebo srst, které slouží k dalším výzkumům. Vlčí hlídky jsou v Jeseníkách, Beskydech, Javorníkách, na Šumavě a nově také na Broumovsku. Zdroj: Hnutí Duha |
„To mohl být vlk. Stopy jsou ale staršího data, s jistotou to říci nelze, ale vše pro to hraje,“ ukazuje Koranda.
Nejsme daleko od místa, kde hlídky narazily na letní vlčí shromaždiště, kde se dospělí starali o mláďata. Nejpozději na podzim se smečka posunula o několik kilometrů západním směrem.
„Tady ho opět máme, to je ten náš ranní vlk. Tyhle stopy nejsou ještě zaváté,“ volá Koranda. Míří na lesní cestu, kde jsme stopy zaznamenali ráno. Pravidelná řada se však mění.
„Zřejmě ho něco vyrušilo, možná se lekl psa ze statku. Rychlými skoky se v hlubokém sněhu dostal na cestu, na které se ale nezdržel dlouho, jen několik desítek metrů, aby opět zmizel v lese. Už jenom to, že se zřejmě lekl, svědčí, že to nebyl pes, ale vlk. Pes se štěkání jiného tak nepoleká,“ míní stopař vlků Koranda.
