Kapr a bramborový salát? Kdepak, na východě Čech na vánoční stůl patřilo něco úplně jiného. "Všechno, co se objevilo na štědrovečerním stole, mělo svoje místo a poslání, svůj tajemný význam," píše Jiří Marhold v knize Krkonošská kuchařka.
Přípravy na štědrovečerní hostinu začínaly zhruba týden před Vánoci. Těm naši předci říkali hody, proto celý podzim šetřili, aby bylo za co hodovat. "Tím jediným a hlavním dárkem bývala v polovině devatenáctého století na venkově štědrovečerní večeře," říká ředitelka skanzenu na Veselém Kopci u Hlinska Ilona Vojancová.
Tradičně se začínalo pečením dobrot, které musely ještě změknout. Třeba zázvorky bývaly po vyndání z pece tvrdé jako kámen, což ale mělo i svou výhodu, protože je děti nemohly sníst.
Tradiční vrkoč posléze nahradil stromeček
O takzvané dlouhé noci se pekly koláče a vánočky, jimž se na horách říkalo štědrounice.
"U nás se peklo v chlební peci. Tahle práce byla dědovou výsadou. Pec roztopil, vymetl a pak zavlažil mokrým věchtem slámy, načež zavelel: Noste! Kdo měl ruce a nohy, přinášel k peci pochoutky, které se ocitaly na stole jen v čas vánoční. Nejdříve vánočky. Děda hlídal jejich zrání podle barvy kůrky i podle hnědnutí papíru, na kterém byly položeny, plechy s nimi přemisťoval, otáčel," vzpomínal na vánoční přípravy dnes již nežijící krkonošský etnograf Miloš Gerstner.
V Orlických horách se na Štědrý den vše točilo kolem takzvaného vrkoče. "Ten byl v českých domácnostech velmi oblíben, později ho nahradil právě stromeček," říká Vojancová. Vrkoč byl pečený pletený věnec z kynutého těsta, do něhož se šikmo vzhůru zapíchlo osm špejlí. Na ty se navlékly hrozinky a sušené švestky. Špejle s různými cukrovinkami, fíky a pozlacenými ořechy se zapichovaly i do jablek.
Mnohá jídla byla spjata s různými tradicemi a posláním. Na Vysočině se před štědrovečerní večeří dávaly pod talíře kapří šupiny, aby rodina měla dost peněz. V Krkonoších ze stejného důvodu dávali pod ubrus drobný peníz a jako první chod večeře býval hrách.
Houbový kuba jako prevence nemocí
Téměř po celých východních Čechách voněl o svátcích černý kuba, jídlo z hub, které se v Krkonoších připravovalo z hub a rohlíků, jinde se svařené houby smíchaly s kroupami.
"Houby totiž ochraňovaly před nemocemi," vysvětluje Vojancová. Aby vánoční večeře byla bohatá, připravovala se ještě zapražená polévka či jáhly se švestkami. V kuchařkách, které se věnují regionálním kuchyním, lze najít i recepty na pokrmy, jako je dumlíkačka - což byla hustá polévka, jejíž součástí byla sladká řepa, vařila se v nejchudších rodinách a údajně chránila proti svrabu.
Lidé na venkově začali své zvyky měnit zhruba v období první světové války, kdy se také v domácnostech ve větší míře začal objevovat stromeček. Ve třicátých letech minulého století býval hlavním chodem jablečný závin, o deset let později se na talíři objevil kapr. A také hutné polévky, oblíbené byly hrachová nebo bramborová.
