Slavná éra  Štěnkov na přelomu 19. a 20. století.

Slavná éra Štěnkov na přelomu 19. a 20. století. | foto: MF DNES

Výletní hostinec bankéřů z předminulého století patří vodákům

  • 0
Leží v osadě Štěnkov u Třebechovic pod Orebem a kdysi byste si ji mohli splést s kostelem. Někdejší výletní restaurace s penzionem zvaná Na Lednici mívala věžičku. Dnes se jmenuje prostě Ve Štěnkově, ale místní jí říkají Na Kopci nebo Na Kopečku. Znají ji hlavně cyklisté a vodáci.

Za komunistického režimu přišla nejen o věž, ale i o štít, klenby, štuky a krásnou zahradu s parkem a altánky, kde rostly křemeňáky. Stala se z ní "krabice". Patří však opět původnímu hostinskému rodu.

Její dnešní majitelé zanechali před lety svých vcelku slušných povolání a sní o tom, že jednou možná bude vypadat tak jako v době největší slávy.

Pradědeček koupil hostinec právě kvůli věži

Prapočátek hostince datují autoři publikace Třebechovice pod Orebem ještě před revoluční rok 1848.

"Naši koupili hostinec někdy kolem roku 1903, v roce 1925 ho převáděla moje prababička na mou babičku," říká Vlaďka Košvancová, která dnes vlastní restauraci s manželem Petrem.

Prababička Vlaďky Košvancové přišla jako příslušnice hostinského rodu z Prahy. Rodina provozovala restauraci na Palmovce, kde hrával E. F. Burian.

"Když pradědeček přišel do Třebechovic, chtěl koupit nejdříve hostinec na náměstí. Když ale přijel do Štěnkova a viděl, že dům vypadá jako kostel, bylo rozhodnuto. Chtěl totiž za mlada studovat na kněze," vypráví žena.

K HOSPODĚ PATŘILA I OPICE

Dřívější klientelou podniku nebyla i přes zdání jen smetánka. "Chodili i běžní lidé, protože hospoda byla sezonní. V zimě je měla babička v kuchyni a tam ucucávali pivo. A přestože tam chodila i střední třída a majitelé podniků, někteří nebyli vybíraví. Dali si třeba syrečky. Babička zase brala od sousedů mléko, tvaroh, vajíčka. Takhle se lidé navzájem podporovali," říká současná majitelka.

Anna Bartošová měla opici Bobíka. A také sovu. Prababička Adolfína Macková zase hrála na klavír. V rohu hospody stálo křídlo a občas to pěkně rozbalila. Bývaly to krásné večery. "Prababička hrála všechno možné a Bobík si vždy vyskočil na piáno a prosil," směje se majitelka.

Výletní penzion měl kdysi ve dvou staveních pětadvacet pokojů, lázně, kuželník a udírnu. V létě býval nabitý významnými hosty z okolí, často jej vyhledávala smetánka z Prahy, továrníci, bankéři.

"Moje babička tam vyvářela. Dokonce sama chodila chytat žáby a dělala z nich žabí stehýnka," líčí Košvancová.

Pro cigarety na kole až do Prahy

Někteří hosté z Prahy si paní hostinskou oblíbili natolik, že jezdili do Třebechovic ještě dlouho poté, co hostinec komunisté znárodnili.

"Jezdil sem pan rada Šafler. To byl dost vysoce postavený úředník v Národní bance. Našeho tátu zasvětil do tajů fotografie, táta ho na motorce vozil na ryby. Vzniklo velké přátelství, že rada potom jezdil do našeho baráčku v Třebechovicích až do své smrti. To už jsme dávno hostinec neměli," vzpomíná Vlaďka Košvancová.

V rodině se traduje, co všechno babička Bartošová jako hostinská zvládala. Byla s maminkou na hostinec a penzion sama, protože o manžela myslivce přišla. Nešťastnou náhodou si prostřelil hlavu.

"Babička jezdila na kole pro cigarety až do Prahy. Do Hradce pak jezdila pro suchý led. Sama celý penzion vždy po několika letech vymalovala," říká dnešní majitelka.

Její hospoda má stále nejlepší sklep v širokém okolí. "Proto se také jmenovala Na Lednici. Z okolních rybníků se do ní natahaly kvádry ledu a ve sklepě vydržely měsíce. Možná i proto nám říkají, že máme výborné pivo," říká žena.

Za komunismu jí zaměstnanci Jednoty kradli hračky

V 50. letech znárodnili penzion komunisté. "Jeden byt tam zůstal. Byl v něm vejminek prababičky a babičky, ale museli platit nájem podniku Jednota Nový Bydžov. Ale Jednota je ještě na nějakou dobu zaměstnala," vzpomíná žena.

V roce 1967 se rodina přestěhovala do Třebechovic pod Orebem, kde koupila domek. "To mi bylo devět a Jednota si už dosadila do hospody své lidi. Dětství jsem prožila v hospodě,moje maminka se tam narodila," vypráví žena.

"Když jsme dostali podnik zpátky, byl zdevastovaný a špatně přestavěný. Všechno zařízení, o které jsme měli zájem, jsme si museli zaplatit. I výčepní pult po babičce, který tam přečkal komunismus," říká.

Nikdy asi nezapomene na den, kdy si po listopadu 1989 byla s maminkou hostinec prohlédnout. "Máma tam nechtěla ani vkročit. Zmizela dřevěná věžička, pavlač i klenby, vitrážová okna. Dostali jsme zpět černou díru," říká s povzdechem Košvancová a dodává:

"Dobře vím, že materiál na rekonstrukci hostince v roce 1973 posloužil na výstavbu tří luxusních chat v okolí." V minulých dvaceti letech pak někdy s lítostí poslouchala, jak chlapi vzpomínají na doby komunismu, kdy v sále běhala kobyla a kdy se tam topilo parketami z pokojů.

Hostinec si našli vodáci, party cyklistů i běžkaři

Jednota vrátila hostinec potomkům 26. dubna 1991 a Košvancovi za čtyři dny restauraci opět otevřeli. Za pípu se postavili farmaceutická laborantka a řidič zásobování, který jezdil do zahraničí.

Hospodskému "řemeslu" je naučili rodiče Anna a Vladimír Brožovi, kteří pomáhali, dokud mohli.

Hostinec si našli vodáci a cyklisté a v zimě dokonce běžkaři. Některé party sem jezdí i třikrát do roka dobrých dvacet let.

Jedna z častých povodní na Třebechovicku tam přivedla i cyklisty. "Tady je hospoda? Vždyť my o tom vůbec nevíme," zírali. Zastavili se, posilnili a od té doby je hostinec součástí proslulé cyklistické trasy. Kuchyně chybí, ale dostanete výborné bramboráčky či utopence, o kterých se mluví široko daleko.

Hospoda v osadě Štěnkov