Socha starosty z přelomu 19. a 20. století, který se zasloužil o architektonický rozkvět města, stojí od předminulého týdne na náměstí Svobody. Tak si to přál i její autor, akademický sochař Stanislav Hanzík.
Ulrich by byl spokojenýSochař Stanislav Hanzík reaguje na kritiky. Chcete něco vzkázat veřejnosti, která plánuje sepsat petici? Jedna z hlavních výtek kritizuje umístění sochy. Proč nestojí pomník na Ulrichově náměstí? Další výhrada směřuje k faktu, že je pomník umístěn tam, kde se tradičně koná sympozium Nábřeží sochařů. Vytýkají vám také, že jste se příliš vzdálil od původního návrhu. Mnoha lidem se nelíbí šrám přes Ulrichovu tvář a sluneční hodiny. |
Jenže už samotné umístění vzbudilo nevoli. Na opačném konci náměstí dřív stál V. I. Lenin, Ulrich má přitom v krajském městě i "svoje" náměstí.
Podivným způsobem město přišlo také ke zhotoviteli sochy. Původní soutěž z roku 2002 totiž vyhrál mladý sochař Pavel Doskočil se svým návrhem Ulricha sedícího za pracovním stolem umístěným na čtrnáctimetrovém pylonu. Lidé se na něj měli dívat třemi dalekohledy.
To ale odmítli památkáři a na podzim roku 2009 radní schválili vypracování ideového návrhu na nový pomník, který zadali sochaři Hanzíkovi. Toho zástupci města oslovili na doporučení Spolku výtvarných umělců Mánes.
"Řekl jsem, že to budu dělat rád, jestliže mě vyberou, ale nebudu se účastnit žádného konkurzu, protože to nepovažuju za šťastné," říká umělec.
Sochaře při práci skoro nikdo nekontroloval
Kromě toho, že na zhotovení pomníku město nevypsalo žádné výběrové řízení, se zástupci z komise pro pomník Ulricha ani nepřesvědčili, jestli dílo odpovídá předloze, kterou schválili.
"Já jsem stála o to, abych se mohla jet podívat, jak dílo pokračuje. Ale situace se potom vyvíjela tak, že jezdil jen pan náměstek Martin Soukup," říká členka komise pro pomník Lenka Jaklová.
Podle ní za Hanzíkem nikdo z pracovní skupiny nejezdil proto, že je to citlivá věc a umělci bývají jen neradi vyrušováni při práci. Tvrzení, že pomník neodpovídá původní předloze, ovšem Jaklová odmítá.
"Ta socha se nelíbí většinovému vkusu, ale umění nikdy nebude většinové a nikdy se nebude líbit sto procentům. Nerada bych se nechala zmanévrovat do nějaké definitivní odpovědi. Zároveň jsem respektovala, že umělci jsou senzitivní a že je to znepokojuje," uzavírá Jaklová.
Drát sem, drát tam, to je umělcova věc
Sám Soukup necítí, že by na pomníku bylo něco špatně. "Předloha je úplně stejná, a jestli tam je drát takhle nebo takhle, to je už umělcova záležitost. Navíc v komisi byl Dominik Duka, který posvětil to místo jako jediné a správné v Hradci. Ta petice je pro mě naprosto zcestná záležitost," obhajuje sochu Soukup.
"Ti lidé jsou úplně mimo. Jsem ale rád, že se strhla polemika, kdyby se nestrhla žádná a socha by byla lidem lhostejná, byl by to průšvih," dodává na adresu kritiků (čtěte Vypadá jako špalek otesaný motorovou pilou...)
Autor pomníku sám přiznává, že na práci neměl tolik času, kolik by si představoval. "Tvorba sochy byla limitovaná vzhledem k tomu, že podléhala časové tísni. Té krátkosti jsem se obával a taky už nejsem nejmladší, ale nechci se tím alibizovat," říká Hanzík.