Posledním bojem u celnice se historikové zabývají mnoho let. Dokládají, že někteří Němci se těžko smiřovali s porážkou.
„Po vydání mé knížky Vzpomínky na Běloves z roku 2001 se přihlásilo několik pamětníků, takže výstava je volným doplněním publikace. Přidal jsem i několik dodatečně získaných fotografií. Ani výstava však nevysvětlí veškeré detaily tehdejších událostí. Ke sporným otázkám dokonce existuje několik verzí výkladu,“ připomíná amatérský badatel Antonín Samek.
Postupující fronta v Dolním Slezsku byla slyšet v okolí Náchoda už na konci roku 1944. Od ledna 1945 začaly procházet městem průvody „národních hostí“, což byli Němci prchající z oblastí zasažených frontou.
V květnových dnech zavládla euforie, v pivovaru vzniklo centrum odboje, lidé strhávali německé nápisy, Náchodem proudilo i mnoho vězňů z nacistických táborů či káznic.
Německá armáda ustupovala přes hraniční přechod do protektorátu od 7. května, hlavní část prošla 9. května 1945. Nový český strážní oddíl složený z dobrovolníků a záložních důstojníků je odzbrojoval u německé celnice. Už kolem 16. hodiny však přišli o život tři civilisté, které zastřelili opilí příslušníci SS.
Ustupující německé vojsko uzavírala jednotka zbraní SS, která vyčkávala na návrší nad německou celnicí ještě před vjezdem do Čech. Popíjeli alkohol a kolem 18. hodiny se rozjeli přes hranici.
Jedno okno nezůstalo celé
U německé i české celnice si nabrali zabavené zbraně. Stíhače tanků SS se dostaly až na náchodské náměstí, jenže se rozhodly vrátit na hranici, protože je zřejmě příslušnice SS informovala vysílačkou, že už se blíží Rusové. Střet se odehrál kolem 19. hodiny, Rusové z 291. Gatčinské divize se ukryli v celnici, za ní i na přilehlé louce.
VýstavaVýstava je k vidění na hraničním přechodu v Bělovsi v celnici do 22. května, od pondělí do pátku od 10 do 16 hodin. |
„Dva německé tanky zastavily blízko před celnicí, třetí dojel k železničnímu přejezdu. Začala největší tragédie těchto dnů. Němci počali střílet z děl po vyvěšených vlajkách. Urazili roh budovy a trefili se i do spíže v Horákově bytě. Jiné střely mířily do sklepních oken,“ popisuje kronikář.
Dalším cílem bylo muniční auto. „V momentě vzplálo. Našli tu smrt dva sovětští vojáci. Celý dům se otřásal pod nárazem výbuchů, všude je plno prachu, ženy a děti se dusily. Němci dále házeli granáty do služebny a do sklepů. Jedno okno nezůstalo celé. Stále křičeli, vyzývali ruské vojáky k opuštění budovy. Velitel ruské soupravy ale nedovolil opětovat palbu, že je podepsána kapitulace, tudíž respektuje zastavení palby,“ říká.
Rusové neměli dost munice a zbraní, proto vycházeli postupně ze sklepa a německý voják střelil každého do týla.
Totéž hrozilo Čechům z celnice, ale Němce zaměstnali další přijíždějící ruští vojáci. Odhaduje se, že při boji na celnici a v okolí padlo asi 35 sovětských vojáků.
Esesmani se po boji ukrývali v místních lesích, ale čeští dobrovolníci je pochytali a postříleli v pivovaru i na cestě v Bělovsi, což popsal i spisovatel Josef Škvorecký ve Zbabělcích. Historik Václav Sádlo zveřejnil v roce 2013 snímky z pivovaru v knize Náchod za protektorátu, Škvorecký mu dokonce před smrtí napsal, že za svůj dlouhý život už nic hroznějšího neviděl.
Mrtví Němci byli později pohřbeni v hromadných hrobech v zámecké aleji, Lidový spolek péče o německé vojenské hroby exhumoval jejich ostatky mezi lety 2001 a 2002.
