Pár drobných mincí v peněžence nebo dřevěný kartáček v patrontašce zbyly do dneška po vojácích padlých v okolí Náchoda. Tehdy 27. června 1866 se v bitvě u Náchoda střetl pruský V. armádní sbor generála pěchoty Karla von Steinmetze s rakouským VI. armádním sborem podmaršálka Viléma Ramminga.
O den později se bojovalo i u České Skalice. Výstava Post Bellum neboli Po bitvě v náchodském muzeu ukazuje, co se do učebnic obvykle nedostane, tedy jaké následky měla bitva s tisíci mrtvých a raněných v regionu.
„Výsledkem války 1866 a Pražského míru byla například stavba železnice Choceň–Broumov, která vede přes Náchod. Stavba byla dokončena až roku 1875, ale byla to jedna z podmínek, kterou si Prusové prosadili do mírové smlouvy. Při případném dalším konfliktu by se sem dokázali dostat mnohem rychleji. Válka se projevila i krizí státu a jeho rozpadem na dvoustátí Rakousko-Uhersko, ale dopad měla i do všedního života, kde to lidé ani netuší. Například po válce 1866 začaly děti nosit učení v aktovkách, protože na bojištích se dalo posbírat obrovské množství ,telat‘ neboli tornister. I brašny prvňáčků stále vycházejí z tohoto vzoru,“ vysvětluje autor výstavy - archeolog a historik Regionálního muzea v Náchodě Jan Tůma.
Důsledkem citelné prohry ve válce roku 1866 bylo, že hlavně Rakousko-Uhersko, ale i další evropské země se pustily do dlouho odkládané modernizace své výzbroje. Od pušek předovek Rakušané mohli přejít k zadovkám už dříve, k vidění na výstavě jsou různé systémy zadovek už z první poloviny 19. století.
Návštěvníci zhlédnou vývoj rakouské výzbroje od křesadlové pušky po funkční zadovku, jsou zde také zbraně od východočeských puškařů z doby kolem 1866 i zkrácená perkusní pěchotní puška předovka řečená štuc.
Raněné odváželi civilisté
Když se bitva přehnala v blízkosti místních vesnic, zůstaly v poli ležet stovky raněných. Přijímaly je lazarety vzniklé na zámcích v Náchodě či Novém Městě nad Metují. Kvůli špatné hygieně v nich však vojáci často za obrovských bolestí do dvou týdnů umírali.
„Z Nového Města se vydaly na bojiště výpravy civilních obyvatel v době, kdy se teprve bitva chýlila ke konci. Odváželi raněné do lazaretu k milosrdným bratřím, ale už v té době tam naráželi na hyeny, které mrtvé i raněné okrádaly. Je znám případ chlapečka z Provodova, který ze zvědavosti zůstal ve vsi a před nastalou bitvou pak už nemohl utéct. Po jejím skončení ho Prusové nahnali asi s pěti chlapy pohřbívat mrtvé. Kluk viděl polského důstojníka prosícího o milost. Muž ještě za života postupně přicházel o oblečení, až ho hoch nakonec mrtvého viděl nahého, okradeného o všechno,“ vypráví archeolog.
Post BellumVýstava nazvaná Post Bellum 1866 - válečné hroby, archeologie bitevního pole, dozvuky války... se koná ve výstavní síni muzea na rohu Tyršovy a Zámecké ulice do 30. října. Ve stejném termínu je otevřena i druhá výstava Bitva u Náchoda 27. 6. 1866 v budově stálé expozice na Masarykově náměstí. Jsou zde ukázky výzbroje a výstroje rakouské a pruské armády použitých v této bitvě, ale také třeba sklenice, z které ve vinárně U Slovana údajně pil pruský korunní princ Fridrich Vilém. |
Při bitvě u Náchoda působil Červený kříž pouze na pruské straně, Rakušané se k tomu zavázali až o měsíc později po rozhodující prohře u Hradce Králové. Stalo se, že vojenští lékaři a personál rakouské sanity ve Dvoře Králové nad Labem upadli do zajetí, takže o raněné rakouské vojáky se neměl kdo starat. Veškerá péče o raněné i mrtvé tak vlastně dopadla na Prusy. V místech bojů působila pruská pohřbívací setnina, která však postupovala dál s armádou.
Na místě tak zůstaly jen jednotky pruského landwehru, které do pohřbívání padlých nutily místní. Ve vsích však skoro nikdo nebyl, a tak mrtví zůstali na bitevním poli třeba i dva týdny. V tehdejším teplém počasí se šířil veliký zápach.
Podle historických zpráv se pohřbívalo kolem Náchoda do lomů u Vrchovin a Václavic. Až šest set vojáků leží pod železniční tratí vycházející ze zářezu u Vysokova, je tam jeden z největších hromadných hrobů.
Do péče o mrtvé a raněné se zapojil i majitel náchodského velkostatku Vilém princ Schaumburg-Lippe s princeznou Bathildis či Jan Nepomuk Steinský, sám raněný, který pak zakládal spolky vojenských vysloužilců a Komitét 1866 pro obnovu válečných hrobů, jenž má i současné pokračovatele. Kolem Náchoda je nyní kolem 130 evidovaných hrobů.
Kostry půjčilo Národní muzeum
Přesnější obrázek o pohřbívání vojáků podávají archeologické výzkumy z roku 2003 až 2005. Archeologové odkryli hromadný hrob s osmnácti mrtvými také při stavbě obchvatu České Skalice.
„Z písemných zpráv se dozvídáme, že Prusové pohřbívali své vojáky a civilisté Rakušany, přičemž padlí bývali často okradeni a vysvlečeni. Přitom jsme našli vojáky s kompletní výstrojí. Například tento rakouský pěšák měl při sobě všechno, i čepici na hlavě. Vedle ležící voják byl také Rakušan, který byl podle nalezených knoflíčků oblečen jen do spodního prádla, ale na ruce mu zůstal zlatý snubní prsten z roku 1865. Další rakouský voják byl do hrobu tažen, takže se mu sako srolovalo kolem hlavy a obsah kapes měl pod bradou. Pruský voják ležel v kompletní uniformě, což se dá poznat podle manžet. V páteři měl kulku, která ho zabila,“ ukazuje Jan Tůma nad rekonstruovanou ukázkou části hrobu s čtyřmi padlými.
Pozůstatky skutečných vojáků byly slavnostně pohřbeny na vojenském hřbitově ve Zlíči, proto je na výstavě nahradily kostry zapůjčené z Národního muzea.
Ve vitrínách jsou k vidění nálezy z hromadného i z dalších dvou hrobů. Z osobních věcí vojáků se našly třeba kapesní zrcátko, nožík či dřevěné kartáče, které měli v kapsách nebo tornistře. Zůstaly jim i drobné mince. To svědčí zřejmě o tom, že je pohřbívali civilisté pod dohledem pruské hlídky, která nedovolila padlé šacovat. Zvláštností hromadného hrobu bylo, že k mrtvým Rakušanům přidali i čtyři mrtvé Prusy.
Zajímavostí je průzkum Matouše Holase, na kterém spolupracoval s muzeem. Ten se vydal s detektorem kovů do jedné neorané strže o rozloze 3,5 hektaru pod Václavicemi a zkoumal bojiště. V místě se při bitvě po druhé hodině odpoledne ocitly dvě rakouské jednotky, které měly krýt ústup, a střetly se s přicházejícími Prusy.
V terénu se po nich našly ztracené střely či knoflíky z uniforem. Zvláštní upomínkou na bitvu jsou suvenýry z té doby. Muzeum ukazuje například svícny zhotovené z rakouských dělostřeleckých granátů. Bitvu u Trutnova, kde Rakušané v sérii porážek naopak slavili vítězství, připomíná celá lampa.
