Historický domek na náměstí Míru zaplnily ptačí klícky, pasti a další vybavení, které ve své době byly běžnou součástí domácností na horách. Dnes je čižba už zapomenutým řemeslem, ale ještě v 19. století se jí v Krkonoších věnovaly stovky lidí.
Ptáky chytali kvůli masu, chovali je doma pro zábavu i z praktických důvodů. Například rehkové volně poletovali po světnici a lovili hmyz.
„V 19. století prakticky neexistovala chalupa, v níž by chyběla klec s ptákem,“ říká autor výstavy a ornitolog Správy KRNAP Jakub Šimurda. Usedlíci měli opeřence jako domácí zvíře, zpříjemňovali jim každodenní tvrdou dřinu.
Čižba byla populární ve všech příhraničních horských regionech.
„Bylo to dáno sociální skladbou obyvatelstva. Pro domácí dělníky, tkalce a skláře chytání ptáků představovalo přilepšení k obživě a také přivýdělek, pokud se jim je podařilo výhodně prodat. Dalším důvodem bylo, že hory znamenají pro ptáky při migraci překážku. Musí se protahovat úzkým koridorem, například říčním údolím, což jsou ideální podmínky pro odchyt,“ vysvětluje odborník.
Jen kolem Vrchlabí bylo každoročně 15 až 18 čihadel, tedy stálých míst s velkou koncentrací pastí. Kdysi se zabití ptáci běžně prodávali na trzích, třeba před vrchlabským zámkem. V tehdejších kuchařkách byly obvyklé ptačí recepty. Horalé konzumovali opeřence, kterých bylo nejvíce: skřivany polní, vrabce, brkoslavy nebo masité kvíčaly.
Ozdobou domácností často byli stehlíci a konopky. Krále pěvců slavíky chodili chytat do nížin. Pro zpěv se chovali jen samečci. Ptáčníci klece zakrývali, aby ptáci byli několik dní ve tmě a lépe zpívali.
Odchyt a konzumaci ptáků zakázal zákon
Tradice čihařského řemesla začala ve středověku, největšího rozmachu v Krkonoších dosáhla v 19. století. Pokračovala i po roce 1870, kdy vyšel zemský zákon zakazující odchyt a konzumaci ptáků.
„Zákony na ochranu ptactva byly z prvních předpisů, které měly přírodu chránit. K omezení došlo už v 18. století, nesmělo se chytat od masopustu do svatého Víta po dobu hnízdění. Čižba však ustávala hodně pozvolna,“ poznamenává vrchlabský ornitolog.
Výstava Ptáci a ptáčníci mapuje zapomenuté řemeslo horalů v Krkonoších.
Ještě v roce 1890 bylo u Jilemnice v provozu čihadlo, kam si významní občané, jako byli lékárník a lékař, chodili vyzvedávat ulovené ptáky.
Čižbě definitivně odzvonilo začátkem 20. století, ale metody, které ptáčníci vyvinuli před desítkami let, používají ornitologové dodnes. Příkladem je chytání opeřenců do sklopek kvůli kroužkování.
Návštěvníci na výstavě Ptáci a ptáčníci uvidí klícky, oka a sklopky, různé druhy klecí používaných pro chov v domácnostech, ale také hrací strojek s mechanismem píšťal pro výuku zpěvu u opeřenců. Další zajímavostí je otočné skřivánčí zrcátko, které připomínalo vodní hladinu a lákalo tak skřivany do připravených sítí. Podle historických pramenů ptáčníci díky této technologii dokázali nachytat denně i téměř 500 kusů.
Vrchlabská výstava potrvá do začátku dubna.
