Protože stavba je v původní podobě, jako když v roce 1906 vznikla, od roku 2009 patří na seznam nemovitých kulturních památek. Právě díky tomu může na své opravy získat dotace.
"Letos se nám podařilo zahájit opravu střech za využití původní, přes sto let staré keramické krytiny. Ta se po ošetření vrátila na původní místo, přesto ještě zbývá opravit přes polovinu střech. Nyní bude záviset na úspěchu získávání dotací v příštích letech. Za posledních 40 let budovu nikdo příliš neudržoval a obnovit je proto potřeba prakticky vše. Rekonstrukci však musíme dělat postupně, navíc většinu prací už musí provádět profesionální firma," říká předseda klubu Aleš Filip.
Bez fanoušků by to nešlo
Rokytnická radnice letos na opravu střechy získala téměř 250 tisíc korun. Na budovu se vrátil i historický členitý komín z lícového zdiva, který ještě více přiblíží původní podobu stavby.
Železniční klub i radnice si pochvalují vzájemnou spolupráci, bez které by prý výtopnu obnovit nešlo. Když město poznalo, že se o ni členové klubu budou starat, odkoupilo ji od drah a začalo usilovat o záchranu.
"Bez členů klubu, kteří ročně odpracují stovky hodin dobrovolné práce včetně průvodcovské služby, by město samo památku udržovat nedokázalo," konstatuje starosta Petr Hudousek.
Ještě před několika lety byla výtopna v žalostném stavu. Měla vymlácená okna, uvnitř byl nepořádek a její okolí zarostlé. Během čtyř roků práce železničních fanoušků se její stav podstatně zlepšil a klub má i další plány. Výtopnu chce návštěvníkům zpřístupnit úplně celou. Dnes lidé mohou jen do haly, kde lokomotivy zůstávaly schované před deštěm a zimou.
"Chceme opravit hlavně přístavbu, kde je v prvním patře vodárna s nádrží a technologií pro doplňování lokomotiv vodou. Chtěli bychom to zprovoznit včetně venkovního vodního jeřábu," popisuje Filip.
Podle starosty by mohlo ve studni být i původní parní čerpadlo. "Po dostavbě výtopny v ní ještě nebyla elektřina. Když lokomotiva potřebovala doplnit vodu, přijela a samotíží ji nabrala z věže. Potom vyjela před výtopnu a napojila se na potrubí vedoucí do studny k parnímu čerpadlu. Vpustila do potrubí páru a čerpadlo přivedlo chybějící vodu zpět do nádrže," vysvětluje mechanismus Hudousek, podle něhož je tento systém dochován jen málokde a kdyby se ho podařilo zprovoznit, v České republice by šlo o technický unikát.
Nádrž nýtovaná jako Titanik
"Zachovala se i nádrž, která je ukázkou nádherné zámečnické a kovářské práce z počátku 20. století. Je nýtovaná takovým způsobem, jako byl vyráběn třeba legendární Titanik," dodává Hudousek.
Práce na obnově výtopny zbývá ještě dost. Nutností je třeba odvodnění, protože dřívější trativody pro odtok už zanikly, voda ze studny zaplavuje sklepní prostory a vlhkost pak ohrožuje statiku.
V rokytnickém železničním muzeu si lidé mohou prohlédnout třeba parní lokomotivu vyrobenou v roce 1956, která se na konci 80. let využívala jako kotel na výrobu páry v pařírně brambor ve Slatině nad Zdobnicí. V 90. letech ji však České dráhy zrenovovaly a nyní zapůjčily do Rokytnice.
V muzeu jsou i různé svítilny, cedule, semafor, na zdi visí i starý jízdní řád. Expozice přibližuje především historii železnice z Doudleb do Rokytnice.
Lákadlem je rovněž vagon před výtopnou se železničními modely a kolejištěm. Loni výtopnu navštívilo přes tisíc návštěvníků, díky modelům nebo výuce o parních strojích při hodinách fyziky tam na exkurze míří i školní zájezdy.
