Paličkovaná krajka, zpracování vlny, plstění, předení lnu, malování obrazů, výroba panenek i navrhování šatů – dvaatřicetiletá Terézia Kalinayová ovládá hned několik rukodělných a uměleckých technik. V tvorbě kombinuje prvky z českého, slovenského i východního folkloru.
Rodačka ze slovenské Trnavy odmala kreslila a malovala, navíc vyrůstala v jihočeských Strakonicích nedaleko krajkářské Sedlice, kde od mládí nasávala prvky lidového umění. Už ve 12 letech začala paličkovat a této prastaré technice se věnuje dodnes.
„Byla jsem přesvědčená, že všechno, co vidím, můžu udělat, což mi občas komplikuje život dodnes. Měla jsem štěstí, že jsem mohla poznat sedlickou krajku a díky svému původu také špaňodolinskou na Slovensku. Protože jsem odjakživa kreslila, mohla jsem si později krajky i sama navrhovat,“ říká.
Když se v dospělosti přesunula do Hradce Králové, organizovala kurzy paličkované krajky. Po přestěhování na Jaroměřsko pokračuje v Umělecké kolonii Bastionu IV v pevnostním městě Josefov. V bývalém vojenském areálu pracuje také řezbář Jan Paďour, známý sochař Jan Novák nebo měditepec Vojtěch Jirásko.
Bývalou učitelku živí průvodcování v pevnosti
V kurzech má Terézia Kalinayová malé děti i seniorky, nejstarší účastnici bylo 86 let. „Je tady inspirativní a tvůrčí atmosféra a hlavně máme ideální příležitost dohodnout se na nějaké společné akci,“ upozorňuje. O loňských Vánocích se v bastionu premiérově konaly adventní trhy, které byly zároveň přehlídkou zdejších umělců.
Terézia Kalinayová v sezoně objíždí české skanzeny a historické slavnosti, kde představuje předtkalcovské techniky. Ve výbavě má původní nástroje jako vřetánko, kolovrátek či tkalcovský stav.
„Všechny techniky spolu souvisejí. Ve chvíli, kdy umíte paličkovat, zjistíte, že si tu nit můžete upříst. Baví mě lidi seznamovat s postupem výroby. Nejtěžší na předení je chytit si ovci,“ poznamenává s úsměvem vystudovaná učitelka češtiny, která pracuje v josefovské pevnosti jako kulturní referent a průvodce. Doma chová čtyři ovce, předení surové vlny se věnuje téměř každý den.
Slovenské rodačce se podařilo najít způsob, jak desítky let staré textilní techniky uplatnit v moderní době. „Hledala jsem způsob, jak paličkovanou krajku přiblížit lidem. Ne každý si chce doma pověsit obrázek z krajky a už dávno pominula éra paličkovaných deček na stole,“ vysvětluje textilní výtvarnice.
Připraví kobylu ze slámy pro masopust, šaty z CD pro festival
Krajku proto začala uplatňovat při výrobě panenek a kombinovat s vlnou, filcem nebo ručním tkaním na destičce. Před třemi lety vytvořila sérii deseti figurek, mezi nimi strakonického dudáka, pro Betlémskou kapli na pražském Starém Městě.
Kromě toho se věnuje oděvní krajce, sama navrhuje dámské šaty doplněné o krajku. V poslední době začala dělat také rekonstrukce renesančních krajek pro repliky kostýmů, předlohou jí jsou především obrazy ze 16. století.
Nyní má Terézia Kalinayová před sebou další velkou výzvu. Pro českoskalický folklorní soubor Barunka bude dělat masopustní kobylu – klibnu ze slámy. Premiéru bude mít příští rok v březnu na českoskalickém masopustu a potom bude k vidění i na josefovském masopustu, jenž se v příštím roce ponese v duchu vojenských alegorických vozů.
„Je to časově náročné. Sláma se musí nejprve máčet, pak se z ní spletou copánky, které se sešívají a splétají k sobě. Výroba zabere několik týdnů,“ popisuje výtvarnice.
Ta by jednou chtěla vytvořit celopaličkované šaty. Do září si také vyzkouší zhotovit šaty třeba z CD nebo starých zapalovačů, na podzim je vystaví na alternativním uměleckém festivalu Špitál ART. Jeho letošním tématem je trash art, tedy umění vytvořené z odpadků.
Terézia Kalinayová je přesvědčená, že prastaré rukodělné techniky nezaniknou ani v přetechnizované době. „Mám kolem sebe spoustu ‚bláznů‘ od brnířů počínaje, kteří se tomu věnují se vší poctivostí, časem a nadšením. Pro řadu lidí je to určitá životní filozofie. Když se do toho už jednou pustíte, špatně se to opouští. Myslím si, že stará umělecká řemesla mají budoucnost a měla by se podporovat,“ dodává.
