Konečně mám výstavu v Hradci Králové, asi už poslední, bude mi 83 let, zákony přírody jsou tvrdé. I to píše Zdeněk Šindlar v dopise psaném na stroji, v němž zve na akci, na niž se léta těšil.
Když s členem Unie českých výtvarných umělců mluvíte nebo čtete, co píše, okamžitě si všimnete jeho autentičnosti, vtipu, nadhledu i vlídnosti. Právě takové jsou i jeho obrazy, které lze až do 10. listopadu vidět v Galerii Na Hradě v budově Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
„Jsem tomu rád, protože naposledy jsem tam vystavoval před deseti lety. Moji rodiče byli Hradečáci, já jsem tu strávil velkou část dětství u prarodičů, děda totiž pracoval 40 let ve Škodovce,“ líčí.
Poslední velkou výstavu měl v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně, díla tvoří hlavně ve svém ateliéru v Radimi u Jičína. „Je to 400 let stará chaloupka na samotě,“ říká.
Na samotě však život netrávil, soubor maleb, grafik, aktů, plakátů a karikatur naopak dokládá, co všechno zažil. V 60. letech kreslil karikatury do novin a několik let pracoval jako asistent hlavního architekta v Londýně. Grafiky a kresby krajin či památek vystavoval v USA a Mexiku. Přesto je většina děl v Hradci nových, najdete tu atmosféru Krkonoš, Prahy a ještě mnohem víc.
Novou kresbu s výhledem na starou Prahu, kde jsou věže kostela nejsvětějšího Salvátora, Staroměstská mostecká věž a v dáli Pražský hrad, považuje za jednu z nejpovedenějších.
„Je to pohled z bytu mého kamaráda v Karlově ulici kousek od DAMU. Nejdříve jsem si to namaloval do skicáku a potom s náčrtem dále pracoval. Z toho okna v horním patře budovy byl nádherný pohled,“ vzpomíná.
I architekt musel být kumštýř
Zdeněk Šindlar maloval rád už odmala, především Jičín, kde chodil do školy, a okolí. Historické kulisy pohádkového města a krásy Českého ráje mu učarovaly natolik, že kresby a malby památek a přírodních scenérií se mu staly celoživotní vášní.
VýstavaZdeněk Šindlar vystavuje v galerii Na Hradě v Hradci Králové. Je otevřená vždy od pondělí do pátku od 8 do 18 hodin. Vrcholem výstavy bude diskuse s autorem, a to ve středu 27. října v 10 hodin. Je to výstava prodejní a v tento den lze díla pořídit za sníženou cenu. |
Narodil se roku 1939 ve Vysokém Mýtě. Mládí prožil už v Jičíně, kam se rodina přestěhovala.
Po maturitě na tamním gymnáziu v roce 1957 studoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde stihl navštěvovat i Ústav kresby a malby a kurzy u profesorů Josefa Lieslera a Jana Podhájského.
Absolvoval v roce 1963, pokračoval postgraduálním studiem na Akademii výtvarných umění v Praze a o rok později byl přijat do Svazu českých výtvarníků a umělců.
Na technické vysoké škole se o kresbě a malbě naučil vše podstatné. „Učitelé se snažili, aby architekti nebyli jen inženýři a technici, ale taky kumštýři, kteří umějí kreslit a malovat. Tenkrát nebyly počítače a každý architekt si svůj návrh musel umět taky nakreslit,“ říká.
Profesionální kariéru výtvarníka odstartoval prozaicky. Pocházel z rodiny se třemi dětmi, která neměla moc peněz. Všechny chtěly studovat, proto si musel brzy sám vydělávat. Jeho jednoduché, ale vtipné a výstižné podobizny známých sportovců, umělců či politiků vycházely v Mladé frontě, v Literárních novinách nebo v časopise Květy.
Od roku 1965 pobýval v Londýně, kde se stal asistentem hlavního městského architekta. Pracoval převážně na projektech nových satelitních měst severně od britské metropole.
Na dalších cestách maloval přírodu a výjevy z městského ruchu. Vystavoval v Nizozemí, Mexiku, USA, Turecku, Německu. Krátce po revoluci získal první cenu za návrh plakátu na Graph Expu v Jakowitz Centru v New Yorku. „Výtvarná tvorba je moje základní náplň života,“ zdůrazňuje.
