Mnozí z těch, kteří dnes v supermarketech automaticky sáhnou do regálu po některém z mnoha druhů másla, nejspíš ani netuší, co byla máselnice, a že ve venkovských hospodářstvích měli kdysi na máslo formy.
Stejně tak už málokdo ví, co všechno kdysi patřilo k horské chalupě a jak primitivní vybavení měli horníci v Krkonoších. Zapomnění urychlilo, že většina původních německých obyvatel po druhé světové válce musela z Krkonoš odejít.
Sbírka Josefa Mohorna z Horní Malé Úpy s více než padesáti vzácnými historickými předměty teď obohatila národopisný a historický depozitář Krkonošského muzea ve Vrchlabí.
Mohorna nikdy neopustila jeho celoživotní láska ke dřevu. Koncem čtyřicátých let minulého století začal po večerech vyřezávat menší figurky a ozdobné hole, samorosty přetvářel v nezaměnitelné plastiky. "Časem se vypracoval také na velmi zručného betlemáře s osobitým rukopisem," říká mluvčí muzea Pavel Drahný.
"Prořezal" se až k chalupě
Na Mohornově dlouhodobé tvorbě lze sledovat vývoj jeho lidového řezbářství, kdy se od drobných plastik Krakonošů "prořezal" k nádhernému modelu krkonošské chalupy se vším všudy. Tedy i se psem u boudy. Nebo k betlému úctyhodných rozměrů s několika desítkami figurek.
Josef Mohorn z Horní Malé ÚpyŘadu exponátů Mohorn, který žil v letech 1890 až 1981, ve své řezbářské dílně sám vyrobil. Byl rodákem ze Šímových bud a celý život působil ve východních Krkonoších. Sbírka dokumentuje život ve východních Krkonoších, kde do konce 2. světové války žili starousedlíci převážně německé národnosti. Záhy po válce je ale stihl neúprosný osud vysídlenců. Josefa Mohorna jako jednoho z mála etnických Němců odsun minul. Starý vysloužilý horník, dřevař a hospodář, jenž tehdy uměl česky jen velmi málo, zůstal v horách takřka sám. Drtivá většina jeho sousedů a přátel musela hledat nové útočiště ve válkou zpustošeném Německu. Někteří však mohli zůstat a mezi nimi i řezbář a sběratel Josef Mohorn. |
Mohorn při práci používal převážně přírodní materiály z blízkého okolí svého bydliště. Kromě dřeva a kůry pracoval i s kameny, keříky či lišejníky. Byl také sběratelem místních uměleckých a dekorativních předmětů.
"Jsou to takříkajíc starožitnosti z regionu, různé upomínkové předměty, talířky, vázičky, skleničky, pamětní předměty ze Sněžky či jiných míst Krkonoš, například ze staré Slezské boudy. Soustředil věci každodenní potřeby krkonošských boudařů, například kravské a kozí zvonce, ale i hornickou lampu, zvanou karbidku, máselnice," jmenuje historik Krkonošského muzea Jiří Louda.
Mohorn některé exponáty ze své sbírky svého času sám používal. "Ve sběratelství pokračoval i jeho syn Horst, který dědictví po otci rozšiřoval. Právě Horst Mohorn lpěl na tom, aby sbírkové předměty zůstaly doma v Krkonoších a nerozebrali je naši či zahraniční sběratelé," upozorňuje Drahný.
Pracovníci Krkonošského muzea v současnosti sbírku evidují a dokumentují. Jeho návštěvníci ji uvidí na letní výstavě přírůstků sbírek vrchlabského muzea za posledních sedm let. Na výstavě budou například vycpaniny zvířat a jiných živočichů z Krkonoš, historické fotografie či místní sklo a keramika.
