"Věčně budeme vzpomínat na naši velikáni Tomáše Garika Masaryka a Edvarda Beneše - 24. 10. 1950," napsali mistři klempíři Ladislav Kalous a Antonín Vlček hovorovým jazykem tužkou na dřevěné bednění, když dokončili opravu Velké věže. Jejich záznam se objevil při letošních opravách.
Připomínají v něm ožebračování a zotročování majetných, inteligence i pracujících. Prezidenta Klementa Gottwalda označili klempíři za mizerného dělníka a předsedu vlády "Tondu" Zápotockého za bývalého harmonikáře, ve vládě byli prý i jiní dobrodruzi.
"Velká část inteligence uprchla do zahraničí na západ a ostatní byli zavlečeni do dolů, koncentráků nebo na Sibiř. Pět let po válce (na)stala velká bída, zboží stouplo do hvězdárenských cen, u obchodů stály fronty na nejhorší šmejd zboží a lid donucen pracovat za nejbídnější mzdy," popsali svou dobu.
Kdyby se na to přišlo, neušli by trestu. Jako živnostníci sami pociťovali, že jim režim nepřeje. "Panu Kalousovi znárodnili dílnu a ve 49 letech zemřel na nervovém oddělení náchodské nemocnice," říká Jaroslav Faltys z Náchoda.
Syn druhého klempíře Antonín Vlček mladší tvrdí, že ho odvážný nápis překvapil.
"Nikdo o tom prkně nevěděl, táta nebyl nijak politicky činný, zato mamka tu dobu nesla těžce. Otci nechali dílnu až do 60. let, než šel do penze, nejspíš proto, že takoví řemeslníci tu nebyli," vzpomíná klempířův syn.
Jeho otec lezl často bez provazu. Na vrcholu zámecké věže prý sice míval divný pocit z výšky, ale stačilo, když se díval vzhůru.
Památkáři, archiváři a zástupci Náchoda v pondělí uložili do pozlacené a opravené makovice Velké věže současné mince a fotografie. Na věž se vrátily i svaté obrázky, které tam dali lidé v 18. století, aby chránily věž proti zásahu blesku.
