Kdo přišel k ní domů, viděl neučesanou domácnost plnou krajek, loutek či talismanů. A když herečka nemohla něco najít, vysvětlovala to všudypřítomnými skřítky, s kterými je potřeba vždy se napřed domluvit.
„Když jsem byla u Luby na chalupě, myslela jsem si, že se vrhnu k plotně, ale překvapilo mě, že ona mě k tomu vůbec nepustila. Vařila sama, vyvařovala mi neuvěřitelné dobroty, jednoduchá jídla, ale ohromně dobrá, a také pekla. Bylo to vše velmi prosté, dala do všeho koření, své bylinky a ke všemu jogurt. Mělo to nádech nějakého indického jídla, ale vždycky to bylo moc dobré,“ pochvalovala si herečka Jaromíra Mílová.
Tvrdila, že pro ni bylo štěstí, že ji Luba Skořepová oslovila k dvojí spolupráci, z níž se pak vyvinula i osobní setkání na Lubině chalupě. Hrály spolu ve třech aktovkách Milostná tajemství, které měly premiéru v divadle U Valšů v roce 2008, a také v Lubině jediném dramatickém autorském díle Nezlobíš se...? z roku 2011.
Moderátor Aleš Cibulka vítal pozvané hosty postupně v improvizovaném baru U Luby, kde barman míchal nápoje. Na herečku, která v Národním divadle za osmašedesát let vytvořila 140 rolí, vzpomínal baletní mistr Vlastimil Harapes a smál se, že on má na přední scéně za sebou jen dvaačtyřicet sezon.
Přijeli také herci Václav Vydra a Ivan Vyskočil. Režisér Jaroslav Hanuš popsal, jakou radostí bývalo jiskření mezi Skořepovou a Josefem Vinklářem v jeho seriálu Náměstíčko z roku 2004 a poté i v navazující Návsi a Příkopech.
„Někdy šlo mezi nimi až téměř o vraždu. Oni se ráno sešli v maskérně, tam si přeříkali text, ale když to jeden z nich zapomněl nebo popletl, druhý na něj velice tvrdě, až vulgárně, vystartoval. To stejné se stalo, když se to natáčelo. Ale oni se milovali, jednak v životě, jednak i v seriálu, kde se sice nesnášejí, ale v momentu, kdy Vinklářova postava zemřela, divák zjistil, jak úžasný jejich vztah byl. Hráli dva protipóly, ale i v životě i v rolích se měli rádi. To se mi moc líbilo,“ chválil režisér Hanuš.
Do Náchoda ho doprovodil i scenárista zmíněných seriálů Jan Míka. Přiznával, že roli hubaté ženské pro Lubu Skořepovou později propašoval i do seriálu Dušana Kleina Cukrárna. Stýskal si však, že si ho herečka dlouho pletla s televizním dramaturgem, což vedlo k řádce nedorozumění. Ondřej Kepka se zase prvně potkal s herečkou ve svých osmi letech, když hrál Honzíka v Arabele.
„Pamatuji si, že jsem se tehdy bál paní Skořepové i paní Andresíkové v roli čarodějnic. Bylo to tak dokonale udělané od režiséra Vorlíčka, v lese stála reálná perníková chaloupka. Jako dítě jsem se děsil,“ usmíval se režisér Kepka.
Přidal i vzpomínku, jak u herečky příliš nepochodil s natáčením dokumentu o Olze Scheinpflugové, protože až příliš bájila. Spolu s dalšími také vzpomínal, jak se probírala jejich znameními v horoskopu. Sama herečka promlouvala ze záznamu televizních reportáží.
„Lidé mi říkají, že bych mohla dobře radit těm ostatním, kteří nevědí, jak si ten život mají zařídit. Jak to udělat, aby uměli trpět, mít radost i ten život ukončit. Myslí si, že já jim to poradím, ale každý si to musí promyslet a zařídit sám, pak to má cenu,“ vyprávěla Luba Skořepová ve svých jednadevadesáti letech. Tehdy ještě hrála ve hře Mydlibaba a ty druhé, již divadlo v Řeznické uvádělo šestnáct let, dopsala šestnáctou knížku a právě se rekreovala v lázních.
Vzpomínka v Národním divadle se jim nelíbila
Herečka zemřela ve třiadevadesáti letech 23. prosince (více zde). Benefici pro ni uspořádala Lubina přítelkyně scenáristka Helena Váňová spolu s náchodskou radnicí, protože je zasáhlo nepříliš povedené loučení v Národním divadle (psali jsme o něm zde).
Hereččin popel bude uložen na náchodském hřbitově. Po asi pětadvaceti letech se shledala také rodina Skořepových. Luba zůstala bezdětná, ale měla bratra a sestru, jejichž potomci se však nevídali.
„V televizi jsme tetu sledovali, ale nevídali jsme se. Ona a náš taťka byli každý jiný, tolik si nerozuměli, a tak se ani nenavštěvovali. Ještě si ji pamatuju, jak v létě jezdila do Bělovsi na chatu, kterou tam měl děda. Sušila křížaly a my jsme jí je jako malí kluci kradli. Ona sem pak už ale nejezdila,“ vzpomínal synovec Luboš Skořepa.
Na benefici se žádné vstupné neplatilo, ale diváci se odvděčili víc než 19 tisíci korun, které vybrali pro náchodské ochotníky.
