Tři dny po dvanáctých narozeninách opustila Hana Kleinerová rodný Hradec Králové. Na cestě ji doprovázela jen starší sestra Soňa, rodiče do posledního vlaku, který z pražského hlavního nádraží vypravil anglický makléř Nicholas Winton, nastoupit nemohli. Nacisté o dva roky později celou rodinu vyvraždili.
Hana, která se usadila v Anglii, začala do rodného města pravidelně jezdit až po roce 2009, kdy se zúčastnila akce k 70. výročí vypravení Wintonových vlaků.
K cestě do Hradce ji tehdy přesvědčil její manžel Cedric, který chtěl vidět město, v němž vyrůstala. Kouzlu Hradce naprosto propadl a od té doby se vracejí pravidelně. V pátek v něm Hana Kleinerová o měsíc dřív oslavila i devadesáté narozeniny.
„Nikdy jsem na Hradec nezapomněla, stále jsem měla v hlavě cestu do školy či podél řeky. Ale dlouho jsem se vracet nechtěla, protože jsem cítila, že tady už nikdo není, a nechtěla jsem jezdit jen jako turista,“ popisuje Kleinerová, která do Hradce v minulosti zajela jen na pár hodin, když přijela z Anglie za sestrou. „Necítila jsem se ale na to přijet a být tady déle. Dokud jsem nepoznala Cedrika,“ přiznává.
Měly jsme tu se sestrou šťastné dětství
Byl to totiž manžel Cedric Isaac, který ji přesvědčil, aby se před osmi lety zúčastnila vzpomínkové cesty k 70. výročí vypravení Wintonových vlaků. „Tehdy se to pro mě změnilo. Doposud jsem s manželem o Hradci jen mluvila a ukazovala mu fotografie z knihy, kterou nám s sebou dali rodiče na cestu,“ říká brzy devadesátiletá dáma.
S manželem proto do Hradce na dva dny vyrazili a od té doby se vracejí pravidelně. „Přijeli jsme sem o takhle horkém dnu, jako je teď, možná ještě teplejším. Nechali jsme zavazadla na nádraží a žena se mě zeptala: Co chceš dělat? Tak jsem řekl, že nejdřív se chci někde najíst a pak najít hotel. Došli jsme na Velké náměstí, dali si tam pití a ubytovali se. Večer jsme si udělali procházku kolem řeky, Masarykovy školy, kde Hana studovala, a také hydroelektrárny,“ popisuje Isaac.
Je to vlastně on, kdo se stal hybatelem příběhu své ženy. „Nejsem tak průbojná, jak bych měla mít. Ke spoustě věcí, včetně cesty do Hradce, mě přesvědčil manžel,“ přiznává Kleinerová, která se s Cedrikem Isaakem poznala, když odešla do penze a začala pracovat jako dobrovolnice pro charitu.
Byť Haně Kleinerova ve městě po válce nezůstali žádní příbuzní, uchovala si na něj jen dobré vzpomínky. „Měly jsme tu se sestrou šťastné dětství s milujícími rodiči, kteří se o nás výborně starali. Hradec jsem velmi milovala, proto jsem si i později v hlavě stále vybavovala procházky po něm, ty jsem nezapomněla,“ říká.
Krausovi, noví příbuzní
Díky tomu, že se nechala manželem přesvědčit k cestě jubilejním vlakem, se nejen do Hradce Králové začala vracet, ale získala také rodinu, která jí dlouhá desetiletí chyběla.
„Úplnou náhodou jsme v Praze přišli do židovské čtvrti, kde sídlila organizace Wintonových dětí. Šli jsme se tam tedy podívat. Když zjistili, že mluvím česky, řekli mi, že potřebují Wintonovy děti, které hovoří česky, pro natáčení pořadu v České televizi. Díky tomu mě ve vlaku zpovídal Jan Kraus,“ popisuje první setkání s oblíbeným českým hercem a moderátorem, jenž byl jedním z těch, kteří se zúčastnil její narozeninové oslavy.
Nepůjde tam však za přátele, ale za rodinu. Je to totiž rodina Krausova, kterou Hana Kleinerova po desetiletích objevila. Tedy spíš, která objevila svoji příbuznou Hanu Kleinerovou.
Jan Kraus totiž Wintonovu dívku vyzpovídal, daroval jí svoji typickou loutku a rozloučil se. Stejně jako se všemi hosty svého pořadu. Jenže když jeho bratr, politolog Michael Kraus, po několika letech začal dávat dohromady rodokmen, moderátor Kraus se s Hanou Kleinerovou opět spojil.
„V roce 2014 mi poslal e-mail a ptal se, zdali si pamatuji na naše povídání. Dál psal, že jeho bratr, který od roku 1968 žije v USA, dělá rodokmen Krausovy rodiny, jejíž velká část zahynula při holokaustu. Michael však zjistil, že jejich prateta Henrieta se vdala za Aloise Kleinera. A tím se stala mojí babičkou. Naše rody se propojily, což je vzrušující. Pro mě to bylo něco neuvěřitelného, protože jsem si myslela, že žádní mí příbuzní nepřežili,“ vypráví Kleinerová.
Takřka detektivní pátrání
Spojení Kleinerových a Krausových však nebylo tak rychlé a jednoduché, jak by se mohlo zdát. Řadu měsíců trvalo jen shánění kontaktů, Michael Kraus se dostal i do několika slepých uliček.
„Když začal pracovat na rodokmenu, jeho bratr Jan mu řekl, že dělal rozhovor s jakousi Hanou Kleinerovou. Snažili se tedy zjistit, kde se Hana narodila, věděli jen, že je z Hradce Králové. Avšak tady narazili, protože Hana se nenarodila v Hradci, ale v Praze. A její sestra se narodila v Trutnově,“ popisuje detektivní pátrání Isaac.
Michael Kraus si proto nebyl jistý, jestli je Hana Kleinerová tou, koho hledá. „Až když nám Jan napsal, mohli jsme se s Michaelem spojit a poskytnout mu další informace do skládačky. Přijel pak za námi do Londýna a potvrdili jsme si, že jsme opravdu příbuzní,“ usmívá se seniorka. Díky natáčení objevila ještě další příbuzné, o kterých vůbec nevěděla. Přežili válku a vrátili se do Československa.
„Trvalo to rok, než se ke kontaktu přes Českou televizi a britskou organizaci sdružující Wintonovy děti dostali,“ říká Isaac a příběh své ženy shrnuje jako příběh dvou cest vlakem: „První byla v roce 1939, kdy se zachránily dvě dcery, druhá roku 2009, kdy Hana objevila rodinu.“
Byť se Kleinerová do Hradce Králové zase ráda vrací, do míst na dnešní Dukelské třídě, kde vyrůstala, nechodí. „Dům, ve kterém jsme žili, už nestojí, protože ho v 70. letech zbourali. Vím přesně, kde stál, ale nešla jsem se tam podívat, protože by to bylo velmi bolestivé,“ přiznává. Její rodina tam provozovala oblíbené uzenářství s výrobnou.
V loňském roce Hradec po rodině Kleinerových pojmenoval ulici na Moravském Předměstí. Na oslavu přijela za Hanou Kleinerovou nejen její „nová“ rodina Krausova, ale také syn Nicholase Wintona Nick či izraelský velvyslanec.
