Opuštěný zámek v Horním Maršově v Krkonoších.

Opuštěný zámek v Horním Maršově v Krkonoších. | foto: Lukáš Urban

Dům duchů v Krkonoších je na prodej, opuštěný zámek teď patří Rusům

  • 9
Opuštěný areál zámku v Horním Maršově v Krkonoších je na prodej. Objekt léta chátrá a vyžaduje nákladnou rekonstrukci. Od devadesátých let ho vlastní ruští majitelé. Ani jeden ze záměrů se jim ale nepodařilo uskutečnit.

Šlo o pračku peněz, nebo špatný podnikatelský záměr? To jsou dva úhly pohledu na nedávnou historii zámku v Horním Maršově. Objekt s typickou bílou fasádou stojí vedle hlavního silničního tahu z Trutnova do Pece pod Sněžkou. Nedá se přehlédnout. Na první pohled je tím nejzajímavějším, co je v horské obci k vidění.

Není těžké si jej představit jako luxusní hotel nebo centrum kultury. Několik let však chátrá a mění se v dům duchů. Podle místních za to může majitel, který areál koupil před čtyřmi lety, od té doby je zámek prázdný. Obec s tisícem obyvatel je proti tomu bezmocná.

„Samozřejmě, je to problém, že se tam nic neděje. Avšak než špatné využití, raději tento stav,“ říká starosta Horního Maršova Pavel Mrázek.

Areál trojkřídlého zámku s hospodářskými budovami a pozemky je na prodej za 22 milionů korun. Nutná je ale rekonstrukce památkově chráněného objektu, která by tuto částku několikanásobně převýšila. Střízlivé odhady přestavby na luxusní hotel se pohybují okolo 200 milionů korun.

„K prodeji zámku za současných podmínek jsem skeptický. Co jsem starostou, pamatuji nějakých patnáct zájemců – a nic. Nejsem si jistý, jestli záměr prodat zámek majitel vůbec myslí vážně,“ pochybuje Mrázek.

Čtyři roky je majitelem česko-ruská společnost Sagna, která podle obchodního rejstříku má v předmětu podnikání uvedenu koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Sagna koupila zámek od jiné ruské firmy, která jej vlastnila do roku 1996.

„Zájemce odrazuje cena, která je pevná a o níž majitel nehodlá diskutovat. Na prodej je vlastně celá firma, v jejímž vlastnictví zámek včetně pozemků je. Má nulovou účetní uzávěrku, žádnou činnost nevyvíjí. Je to vlastně mrtvá firma, zámek je prázdný,“ připustil správce zámku a zaměstnanec společnosti Sagna Michal Dvořák.

Majitel maršovského zámku vlastní v České republice ještě další dva, avšak v jiných krajích. „Původně z něho chtěl vytvořit luxusní hotel, ale sešlo z toho. Po dvou letech se to rozhodl prodat,“ uvedl Dvořák a odmítl, že by ruský majitel koupil areál ze spekulativních důvodů.

Zámek dostala v roce 1991 v restituci obec. Až do 30. dubna 1994 v něm byl dětský domov. O dva roky později zámek koupila ruská společnost. Už v té době byl s prodejem problém. Obec se zámek snažila prodat od roku 1991, protože na opravu a údržbu rozsáhlého areálu neměla dost peněz.

„Jeden z té první skupiny Rusů na Trutnovsku trvale bydlel, podnikal tu. Další dva společníci žili v Rusku. Tenkrát vlastnili ještě žacléřský zámek, ale prodali jej ještě dříve než ten v Horním Maršově,“ rozhovořil se dlouholetý domovník–údržbář a dřívější noční vychovatel dětského domova Ladislav Kotouček.

Opuštěný zámek v Horním Maršově v Krkonoších.

Ruský majitel, který na Trutnovsku obchodoval s hutním materiálem, chtěl prý v 90. letech v zámku v Horním Maršově vytvořit turistickou ubytovnu. Nakonec z toho sešlo stejně jako z plánu vybudovat v jednom křídle luxusní hotel. Později do příběhu vstoupila společnost Sagna.

„Koupili do dvou let v České republice tři zámky včetně toho v Horním Maršově. Také oni chtěli opravovat, a dokonce mě požádali, abych sehnal projektanta. Najednou mi jeden ruský majitel volal, ať to zruším, že přišel o hodně peněz a že to budou prodávat,“ sdělil Ladislav Kotouček, který má stále klíče od zámku. Pro případ, že by se objevil zájemce o koupi.

„Dříve se tam alespoň topilo. Před dvěma lety mi řekli, abych objekt nevětral, že tam akorát někdo vleze. Také se přestalo topit. Od té doby hodně zchátral a je to čím dál tím horší. Už pro ně nedělám. Jen mám klíče. Když se objeví nějaký zájemce, kontaktují mě, abych ho provedl,“ uvedl Kotouček.

Zámek byl postaven v roce 1792 v barokním stylu a několikrát přestavěn a rozšířen do novorenesanční podoby. Od 50. let 20. století patřil státu a sloužil jako škola, dětský domov, a dokonce i jako kino. Je chráněnou kulturní památkou.