Jiří Vondrák tak potvrdil pozici historicky nejúspěšnějšího závodníka podniku, který se v Krkonoších jezdí od roku 1986.
Sedmadvacátého ročníku se stejně jako loni zúčastnilo 15 posádek z celé republiky, do cíle jich dojelo jedenáct. Psí spřežení na hřebenech za tři dny urazila 125 kilometrů.
Vondrák nedal od úvodní etapy soupeřům žádnou šanci a opět dokázal, že na tomto závodě je v posledních letech prakticky nepřemožitelný. S běžkařem Davidem Chaloupským porazili druhou posádku Jiří Kouřil - Jiří Roleček o 72 minut. Jako jediní z celého startovního pole se vešli pod osm hodin.
„Na začátku takového závodu nikdy nevíte, jak se bude vyvíjet a jak má konkurence natrénováno. Radost z vítězství mám pokaždé. Ledová jízda pro mě bude mít z hlediska přípravy psů vždycky smysl a chceme se jí účastnit bez ohledu na to, jestli budeme vítězit, nebo ne,“ řekl Vondrák. Na čele historického pořadí závodu se osamostatnil už v roce 2017, kdy vyhrál pošesté.
Přestože příprava před Ledovou jízdou byla poměrně krátká, psí sestava rudnického šampiona neukázala během závodu žádnou slabinu.
„Do cíle dojelo všech deset psů, aniž bych na nich pozoroval jakoukoli známku únavy, namoženinu nebo nějaký signál, který by poukazoval na jejich nedostatečnou připravenost. Mám z toho dobrý pocit,“ pochvaloval si musher.
Pro letošek zvolil stejný závodní program jako v loňské sezoně. Za necelý měsíc si podruhé v kariéře vyzkouší Finnmakslopet na severu Norska. Nonstop závod na 560 kilometrů, který nejlepší borci zvládnou za tři dny, loni nedokončil.
„Se závody, které se jezdí u nás, se to nedá srovnávat. Je tam obrovská konkurence, špičku tvoří 10 až 15 týmů, v kategorii jich je třeba 70,“ poznamenal Jiří Vondrák.
Zatímco o vítězi 27. ročníku Ledové jízdy nebylo před poslední etapou pochyb, bitva o druhé a třetí místo byla tentokrát velmi vyrovnaná a napínavá až do úplného závěru.
Těsně ji vyhráli Jiří Kouřil s Jiřím Rolečkem, jen o šest minut za nimi dojel na třetím místě polský musher Karol Henke a běžkař Leoš Mastník. Pro Jiřího Kouřila ze západních Čech to byla první medaile na Ledové jízdě v kariéře.
„Nepočítal jsem s tím, že bych někdy v takové konkurenci mohl skončit na bedně. Mám z toho velkou radost. Ledová jízda je moje srdeční záležitost. Neberu ji ani jako závod, ale spíš jako vandr se psy a setkání s partou fajn lidí,“ sdělil Jiří Kouřil.
Trampové se psy
Na šestém místě dojel musher Jiří Sochor a nejstarší účastník závodu Petr Elster. Pětašedesátiletý harcovník pamatuje pionýrské počátky Ledové jízdy v polovině 80. let a je dokonce trojnásobným šampionem závodu.
„Současnost a první ročníky se nedají srovnávat. Tenkrát jsme startovali ve Vrchlabí, první bivak byl na Vosecké boudě a druhý na Luční boudě. To už si dneska asi jen těžko můžeme představit. Trasy jsme často neměli vůbec projeté, dostali jsme na startu mapu, kde byly zakreslené čárky, kudy se jede. Žádné značení tehdy nebylo. Běžkaři tenkrát ještě nebruslili, ale jeli klasiku. Byly jsme spíš trampové se psími spřeženími,“ zavzpomínal Petr Elster, jenž první tři ročníky vyhrál.
Psí spřežení s doprovodným běžkařem, který je specifikem Ledové jízdy, odstartovala v sobotu navečer z Pece pod Sněžkou. Zatímco v prvních dvou etapách musheři najeli pokaždé přes 50 kilometrů, závěrečný díl museli organizátoři výrazně zkrátit. Z původních 36 kilometrů se smrskla na 15 kilometrů.
„Přes noc napadlo několik centimetrů čerstvého sněhu a nebyli jsme schopni celou trať upravit. Rozhodli jsme se ji proto raději zkrátit. Letos byly podmínky velmi dobré, trať byla tvrdá a všichni si pořádně mákli. Hlavně běžkaři to měli náročné,“ uvedl ředitel závodu Aleš Pícl.
Celý závod se odehrával v nadmořské výšce nad 800 metrů, musheři i psi bivakovali ve stanech na Hannapetrově pasece.
První ročník Ledové jízdy v roce 1986 uspořádala parta nadšenců v čele s Petrem Hanzlíkem, který založil plemenný chov „českého horského psa“ a se psím spřežením dokonce rozvážel poštu.
Závod se jezdí jako memoriál tragicky zemřelého polárníka Václava Vojtěcha (1901 – 1932), jenž jako jeden z prvních Čechů začal jezdit s tažnými psy a zúčastnil se známé expedice admirála Byrda na Antarktidu.
