Trutnovský Technomat se zabýval distribucí produktů branně-hospodářského programu pro Československo i další státy Varšavské smlouvy.
Přestože jeho kanceláře sídlily naproti obchodnímu středisku Máj na pěší zóně v samotném centru Trutnova, většina lidí neměla tušení, co se za jejich dveřmi odehrávalo.
Zaměstnanci pracovali v utajeném režimu, dohled nad tokem výrobků, které byly nedílnou součástí zbrojařského průmyslu, měla Státní bezpečnost.
Technomat měl po republice deset krajských závodů, pod které spadaly desítky skladů a obchodních středisek v menších městech. Zaměstnával kolem 3 500 lidí, v Trutnově jich pracovalo 65.
Krkonošská pobočka se zabývala distribucí nářadí, kování a vybavení kuchyní, největší oddělení představovala svítidla a zdroje svícení. V roce 1971 zdejší podnik dostal nový produkt – kování pro vojenské bedny.
„Veškeré zbraně a munice včetně raket musely být distribuovány ve speciálních bednách. Byly to prvotřídní luxusní bedny, v podstatě takové šperkovnice pro zbraně,“ říká Václav Němec.
Do Technomatu nastoupil v roce 1972. Začínal jako skladník, ale už po půl roce přešel do administrativy. Na starost dostal právě speciální bednové kování, později to dotáhl na vedoucího trutnovské pobočky. V 90. letech se z něj stal obchodník se zbraněmi.
Podnik měl v popisu práce distribuci kování od výrobce, Braneckých železáren na Opavsku, k dřevařům. Hotové bedny od nich bez dalšího mezičlánku mířily rovnou ke zbrojařům. Celý proces byl tajný a zaměstnanci neměli znát podrobnosti. Trutnovská firma dostala číslo nebo název úkolu, který má splnit.
Po dovolené následoval výslech
„Ani já jsem neměl vědět, co se pod čísly a názvy skrývá, pro co konkrétně jsou bedny určené. Kdybych to věděl, mohl bych z hospodářských smluv snadno spočítat roční produkci zbrojovek. Postupem času jsem ale získával víc a víc informací, přišel jsem do kontaktu se zbrojovkami, navíc jsem se o zbraně sám hodně zajímal, takže pak už jsem přesně věděl, na čem děláme,“ upozorňuje Václav Němec.
Nad distribucí měla dozor Státní bezpečnost. Šéf trutnovského Technomatu se kvůli práci s citlivými informacemi jen velmi obtížně dostával do zahraničí. Kvůli astmatu potřeboval k moři, za více než dvě desetiletí ve firmě však devizový příslib pro cestu do Jugoslávie dostal pouze dvakrát.
„Po návratu jsem byl podroben vytěžení. StB mě vyslýchala, chtěla vědět, jestli se o mě nezajímaly cizí rozvědné služby a podobně, “ vzpomíná.
Údaje o tehdejším vývozu nejsou věrohodné, tvrdí
Nejvíc utajované podle něj byly informace o exportu. Údaje o vývozu zbraní za hranice byly za komunismu naprosté tabu a dodnes jsou předmětem spekulací. Čísla, která se v odborných článcích po roce 1989 objevovala, nepovažuje Václav Němec za příliš věrohodná.
„Jsem přesvědčený, že nikdo nezná pravdu a už to ani není možné dohledat. Podle mých zkušeností byl objem exportu zbraní za komunismu mnohem větší, než se dnes uvádí,“ domnívá se.
Tuzemský zbrojní průmysl dosáhl vrcholu v 80. letech. V té době Sověti postoupili Technomatu výrobu nových produktů, například beden pro protitankové střely Maljutka nebo napalmové pumy z programu Sepia.
Po listopadovém převratu českoslovenští zbrojaři vyklidili zahraniční trhy. Václav Němec se po 22 letech v Technomatu vrhl na podnikání, využil zkušeností a kontaktů a následujících 16 let se živil jako obchodník se zbraněmi. Od české armády i přímo od zbrojovek vykupoval pistole a pušky, které prodával českému zastoupení německé zbrojařské firmy.
