V Krkonoších poprvé, ale celkově již potřetí se o víkendu uskutečnil mezinárodní festival domorodých tradic Rodokruh. Založila ho organizace Slovanský kruh s přáteli a pro letošek si vybrala areál Sejfy v Mladých Bukách u Trutnova.
„Myšlenkou festivalu je přinést české veřejnosti setkání s lidmi, kteří studují a praktikují ve svém životě původní domorodé tradice,“ říká zakladatel akce Zdeněk Ordelt, který se od mládí zajímá o spiritualitu, několik let pobýval mezi mexickými šamany a v České republice obnovuje slovanské tradice.
Na programu jsou každoročně přednášky, lekce jógy a workshop o slovanských rituálních jídlech. Návštěvníci si například vyzkoušeli vyvažování kamenů.
Z jakých pohnutek jste festival před třemi lety zakládal?
Před lety jsem si uvědomil, že u nás nemáme žádné živé tradice, které by demonstrovaly naši duchovní kulturu. Původní slovanská kultura byla neustále vystavována velkému tlaku a systematicky likvidována. Nějakou dobu jsem žil v Americe s indiány. V roce 2006 po návratu z Mexika jsem se rozhodl u nás obnovit západoslovanskou kulturu. Hledal jsem souvislosti s indiánskou tradicí a spiritualitou, zajímalo mě, jestli jsme u nás také měli něco tak silného. Překvapilo mě, nakolik byla struktura našeho duchovního směru podobná. I naši předkové měli autentická přírodní božstva a nahlíželi na vesmír velmi podobně jako indiáni.
Zdeněk Ordelt (45)
|
Co všechno obnova původních tradic, o které hovoříte, zahrnuje?
V roce 2016 jsem založil školu pro dospělé, kde bych mohl načerpané zkušenosti předávat. Se Slovanským kruhem jsme ve stejném roce v Praze pořádali Evropský kongres etnických náboženství, který se v České republice uskutečnil vůbec poprvé. Na vědeckém kongresu ale přeci jen není možné zapálit posvátný oheň, společně tancovat a zpívat. Říkal jsem si, že by bylo dobré založit festival, kde by se podobně smýšlející lidé mohli setkat a kde bylo možné utužit vztahy s československými skupinami. Takhle to před třemi lety vzniklo a festival měl výborné ohlasy. Jeho myšlenkou je přinést české veřejnosti setkání s lidmi, kteří původní domorodé tradice studují a praktikují ve svém životě, a zároveň pro ně vytvořit hezký program s hudbou a přednáškami.
Jak jste objevili Krkonoše a Mladé Buky?
První dva roky se festival konal ve Vrbovcích na hranicích se Slovenskem. Původní festivalový areál ale byl zanedbaný a majitel ho příliš neopečovával. Hledali jsme proto lepší prostor. Na Mladé Buky mi dal tip kamarád z Trutnovska, se kterým se znám velice dlouho. Přijel jsem se podívat a Sejfy se mi moc líbily. Shodou okolností v Trutnově a okolí byla velká ezoterická tradice, která pokračovala i po sametové revoluci (na přelomu 70. a 80. let 19. století pořádal trutnovský továrník Ignaz Etrich první spiritistické seance u nás, zval na ně média i z Velké Británie, pozn. red.). Letošní ročník festivalu je zkušební, ale rádi bychom, aby v Mladých Bukách zůstal i v dalších letech.
Jaké spektrum lidí na Rodokruh chodí? Je to komunitní záležitost, nebo ho navštěvují i lidé ze zvědavosti?
Myslím si, že to jsou spíš lidé, kteří se zajímají o původní či přírodní kultury, šamanské tradice a indiánské zvyky. Festival navštěvují i rodiny s dětmi a široká veřejnost, která tam nachází hlubší kontakt s přírodou a jejími tradicemi. Na své si přijdou také lidé, kteří se účastní různých obřadů nebo studují síly rostlin.
Na webu festivalu uvádíte: Volání matky Země se již nedá přeslechnout. Jak to myslíte?
Když se podíváte do přírody, vidíte, že zmizely lesy, moře jsou bez ryb a mnoho míst na zemi je úplně zdevastovaných. Člověk likviduje planetu, na které žije. Země dává různými projevy, ať to jsou požáry, tornáda nebo zemětřesení, najevo, že jsme to už opravdu přehnali. Jedním z cílů festivalu je lidem ukázat, že by si měli Zemi hýčkat, tak jako to dělali naši předkové.
Co z festivalu byste vyzdvihl?
U posvátného ohně, kde jsou zástupci nejrůznějších kultur, společně sdílíme moudrost starých tradic, propojení s přírodou a mystiku.
Máme ohromnou škálu pohádek, mytologií a bájí. To všechno děti velice formuje a nemusíme sem importovat cizí kultury, což se dřív hodně dělalo. Velmi inspirativní je léčitelská tradice našich předků. Perfektně znali byliny, dokázali léčit nemoci, které dnes už neumíme.
Zdeněk Ordeltznalec slovanské tradice
Češi mají k tradicím a národnímu dědictví spíš vlažný vztah, stejně tak slovanství je v nás velmi málo zakořeněné. Čím to je?
Odklon od tradic a jejich zadupávání probíhalo na několika úrovních. Zavinilo to hlavně často nedobrovolné obracení lidí ke křesťanství. Dalším velkým faktorem byla industrializace a zánik tradičního hospodaření. Právě se zemědělstvím byla celá řada rituálů, zvyků a oslav spjatá. S rozmachem průmyslu to zaniklo.
V čem jsou staré evropské tradice - slovanská, keltská nebo germánská - pro dnešního člověka přínosné?
Myslím si, že má obrovský význam předávat dětem kulturní hodnoty, které jsou ukryté ve starých slovanských svátcích. Máme ohromnou škálu pohádek, mytologií a bájí. To všechno děti velice formuje a nemusíme sem importovat cizí kultury, což se dřív hodně dělalo. Velmi inspirativní je léčitelská tradice našich předků. Perfektně znali byliny, dokázali léčit nemoci, které dnes už neumíme. Spousta lidí se k tomu vrací a zjišťuje, že bylinami je možné vyléčit prakticky všechno. Stejně jako se vrací k různým rituálům a společným přírodním oslavám, které lidi spojují a velice léčivě působí na celou společnost. Zajímavostí také je, že ve slovanské tradici je velmi dobře zakořeněné saunování.
