„Jsem překvapený, má to pro mě velkou váhu, obzvlášť teď, když jsem si konečně registroval svoji značku,“ usmívá se brašnář, zakladatel firmy Hemr.
Už jako kluk jste věděl, že budete brašnářem?
Práce mě vždycky bavila, už jako malý jsem pořád něco vyráběl. Na brašnáře a sedláře jsem se vyučil a pak jsem si udělal ještě průmyslovku. Ale nejdříve jsem se hlásil na výrobu hudebních nástrojů, jenže tam jsem se nedostal. Tehdy to bylo složité.
Nejdřív jste pracoval ve fabrice. Co vás přimělo jít do rizika a založit si vlastní firmu?
Hned po škole jsem nastoupil do Sněžky Náchod, kde jsem dělal technologa výroby. Po dvou letech jsem však zjistil, že tam asi své očekávání, které jsem do toho vkládal, nenaplním. Už na škole jsem měl sen, že si jednou založím malou rodinnou firmu, tak jsem se rozhodl a šel do toho.
Doporučil byste mladým, aby šli také dělat řemeslo?
To je těžká otázka. Pokud chcete dělat řemeslo, musíte do toho dát víc než se jen naučit základy. Je to složitá cesta, která vyučením rozhodně nekončí. Hodně mladých chce spíš sedět v kanceláři, rychle vydělat peníze a moc se nenadřít. Ale řemeslo vás musí bavit, musíte mu dát lásku, což je pravidlo každé pořádné práce. Ale já zas nechci kritizovat mladé, vždyť já sám měl to štěstí, že mě učili starší páni z první republiky, kteří si nás vzali pod křídla. Oni nás naučili tradiční techniku, kterou používali v době, kdy bylo naše brašnářství na výsluní. Dnes je problém, že se mladí v tomto oboru nemají od koho učit. Důležité také je umět se prodat. A mít vlastní firmu je zodpovědnost navíc.
Jak se vám podařilo prorazit?
Já si zase nechci tak fandit, až čas ukáže, jestli jsem uspěl. Dělám to už od roku 2000, ale teprv loni jsem poznal, kam přesně chci jít a na co se zaměřit, abych se uživil. Jestli to byla dobrá volba, budu hodnotit možná až na smrtelné posteli.
Jak se tedy odlišit od velké konkurence? Vždyť jen z Asie k nám míří každý den tuny výrobků všeho druhu.
Konkurence je do určité míry zdravá. Motivuje vás, nakopne. Nemám ale rád, když konkurence kopíruje. Vážím si řemeslníků, kteří mají vlastní styl a design, za nímž si stojí. Před těmi smekám. Nejtěžší je sám něco vymyslet, zrealizovat a ještě to prodat. Pevně věřím, že lidé začnou preferovat menší živnostníky a sázet na kvalitní materiál a výrobu.
Já bych řekl, že už se to děje...
Asi ano. V zahraničí jsem si už dříve všiml, že si lidé hodně váží lokálních produktů, a to si začínají uvědomovat i Češi. Vždyť je to logické, šikovní řemeslníci se snaží dělat svou práci poctivě, „nešulit“ ji.
Praktické rady brašnáře
|
Vy jste na svou firmu sám?V týmu mám manželku a paní na výpomoc. Do budoucna bych rád vytvořil další pracovní místa, ale zase z toho nechci dělat továrnu a nabírat hromadu lidí. Nemá smysl hnát se do extrémů. Chci mít rodinný podnik a držet si kvalitu. Najít další řemeslníky, kteří by měli ten správný cit, není snadné. Sice bych měl víc peněz, ale zase bych měl méně času na jiné věci. A peníze nejsou všechno. Ale nikdy neříkej nikdy.
Říká se, že nedělá dobrotu, když manželé podnikají spolu...
Zatím nám to funguje, každý jsme jiný. Já tomu dám spontánní impulz, manželka práci dokončuje. Ale už na jednom semináři jsem dával k dobru, že když v některých intimních chvílích začne člověk probírat faktury, tak je něco špatně (smích).
O jaké výrobky je u vás největší zájem?
Já bych teď chtěl nejvíc peněz a energie investovat do originálních řemenů na kytary a další nástroje. Myslím si, že v hudebním průmyslu by se pro mě mohla najít skulina. Muzikantů jsou na světě tisíce, proto teď pracuju na vlastním designu. Chci, aby hudebník měl možnost koupit si kvalitní kožené věci, ne žádný levný šunt. U jedné firmy v Česku už mám zastoupení, teď bych to chtěl rozšířit i do Anglie a Francie. Mám také hodně návrhů pánské galanterie, opasky, kabely a podobně.
Chcete tradici brašnářství šířit dál, na webu máte různé návody jak pracovat s kůží. Proč?
Řemeslo má hluboké historické kořeny a já nechci, aby se na něj zapomnělo. Kůže se nosila odpradávna, proto chci svoji práci přiblížit. S nadsázkou by se dalo říct, že mi lidé volají jako do poradny. Například se ptají co dělat, když se jim něco zašpiní a oni si s tím nevědí rady. Plánuju natočit i nějaké videonávody a pořádat dílny.
Jak se podniká v Orlických horách?
Je to sice z ruky, ale má to i své výhody. Tím, že žiju v horách a blízko přírodě, mám snad určitý nadhled, který se pak snažím převést do své práce. Je pravda, že mě Rokytnice a okolí neživí, zákazníci jsou odjinud. Ale neměnil bych, žiju tady rád.
