Trasa jedné z největších lavin v novodobé historii Krkonoš je jasně vidět. Připomíná obří dálnici lesem. Kleče zůstaly a vše, co vyrůstalo nad ně, zmizelo hluboko v údolí. V okolí lavinové dráhy jsou shluky staletých smrků.
Šestičlenná skupina vědců z Krkonošského národního parku (KRNAP) je nad hranicí lesa, pár metrů od místa odtrhu laviny a má v úmyslu sejít celou její dráhu až k Modrému potoku, kde masa sněhu vyjela do protisvahu. Snaží se přímo v terénu udělat si představu o rozsahu vlivu laviny na přírodní prostředí. Sníh až na malé výjimky v dráze už roztál.
„Jsme v horní části laviniště v Modrém dole, v první zóně KRNAP. Smyslem průzkumu je nejen získat naprosto přesná současná data, co se tady odehrálo, ale i zjistit, co způsobilo velkou devastaci smrkových rodin,“ říká geobotanik a bývalý ředitel Správy KRNAP Jan Štursa.
V horní části Modrého dolu nejde o les v pravém slova smyslu, ale pouze o ostrůvky vzrostlých smrků.
„Není tady souvislý, jsou tu smrkové rodiny. Čas od času, když přerostou bezpečnou výšku, laviny nebo plazivý sníh je zdevastují, zatímco kleč, která je v zimě většinou pod sněhem, odolá,“ pokračuje Štursa, člen Vědecké sekce Rady KRNAP.
Šířka odtrhu byla přes půl kilometru
V nadmořské výšce 1 400 metrů je takřka na dosah unikátní úkaz známý jako Mapa republiky, dlouhodobé sněhové pole na jihozápadním svahu Studniční hory, které tvarem při tání každoročně připomíná obrys bývalého meziválečného Československa.
Je to místo, kde se na české straně Krkonoš nejdéle drží sníh. Někdy tu přetrval přes léto až do prvního sněžení další zimy. Sníh se tady totiž v zimě ukládá, jeho výška může dosáhnout až patnácti metrů.
Právě odtud se 10. února utrhly tuny sněhu a vyčistily celý lavinový svah od porostu, který stál v cestě. Horskou boudu Děvín lavina minula o třicet metrů a zastavila se až hluboko v údolí Modrého potoka v protisvahu.
„Tvar sněhového pole je letos výrazně odlišný, což souvisí s naší lavinou. Šířka odtrhu byla přes půl kilometru. Šlo téměř o základovou lavinu, tedy o velmi hluboký odtrh, proto je sněhu na Mapě republiky méně než bývá obvyklé. Má to vliv na odtávání ve sněhovém poli,“ říká Štursa.
Laviny v Krkonoších výrazným způsobem modelují tvář Krkonoš a každý velký sesuv je pro vědce významný. Mohou doslova on-line sledovat, jak dochází k formování krajiny, k redukci některých rostlinných druhů a k tvorbě botanicky cenných lokalit známých jako Krakonošovy zahrádky.
„Laviny mají na svědomí i to, proč některým místům v ledovcových karech říkáme botanické zahrádky. Jsou to ta nejpestřejší místa, která v Krkonoších existují. Vznikají díky destrukční síle, laviny zabraňují zarůstání lokalit smrčinami, které by se tam jinak natáhly,“ vysvětluje Štursa.
Sestupujeme do údolí a přibývá pařezů smrků, které lavina uřízla. Botanik KRNAP Josef Harčarik měří výšku pařezu. Dokumentuje i to, jaké rozměry stromů lavina pokácela, jakým způsobem k vylomení došlo nebo kam a na jakou vzdálenost kmeny sesuv zanesl.
„Frekvence pádu velkých lavin v této lokalitě je malá. Za velkou byla v Modrém dole považovaná ta, která tudy sjela v roce 1985, avšak poslední jí předčila. Proto máme významnou příležitost pochopit děje a procesy v přírodě, které se tu dějí. Laviny jsou přirozeným činitelem v Krkonoších. I když se na první pohled může zdát, že způsobila škody, je to přesně naopak. Velké sesuvy sněhu pomáhají udržovat tvář krajiny a mozaiku přírodních biotopů. Laviny jsou přírodním fenoménem, které je důležité zachytit a zdokumentovat,“ říká Harčarik.
Stále je dobře patrné, jakou měla únorová lavina v Modrém dole obrovskou destrukční sílu.
„Zejména dole nabyla hrozivých rozměrů a dosáhla velké rychlosti. Pokud se v této souvislosti mluví o destrukční síle, tak to je v tom příznivém slova smyslu pro horskou přírodu národního parku. Lavina do hor patří. Pro člověka je sice symbolem něčeho nebezpečného, ale to tak není. Nebezpečí hrozí tehdy, pokud nezkušení lidé jdou do míst, kde laviny padají. V Krkonoších jsou tato místa velmi dobře zmapována a každý má možnost se o tom dozvědět,“ doplňuje Štursa.
Modrý důl, který katastrálně spadá pod Pec pod Sněžkou, je z mnoha hledisek v Krkonoších jedinečnou oblastí. Je to asi 2,5 kilometru dlouhé údolí od západu na východ. Ze severu je ohraničen Studniční horou, z jihu Lesní horou a ze západu hřebenem spojujícím Luční horu se Zadní planinou, na které je chata Výrovka. Na východě ústí do Obřího dolu.
Extrémní klima v krkonošské tundře
V expedici je i geobotanička Milena Kociánová, která se několik let věnuje tomu, jak laviny působí na stromy i jak mění reliéf krajiny.
„Jsem překvapená množstvím vyvrácených a polámaných stromů. Svědčí to o dynamice a rychlosti laviny, která byla mimořádná. Je tu jasně vidět, že v Modrém dole padají laviny v delších časových obdobích. Můžeme tu velmi dobře pozorovat, jak se na horní hranici lesa přizpůsobují stromy drsným podmínkám. To je v republice unikátní jev,“ říká Kociánová.
Extrémní klima v krkonošské tundře, kam horní část Modrého dolu s laviništěm z části zasahuje, životu příliš nepřeje. Některé rostlinné druhy si však z toho našly cestu ven. Třeba smrky se nemnoží jen semeny, ale větvemi, podobně jako jahody na zahrádkách. Drsné klimatické podmínky způsobují, že smrk nedorůstá do takové výšky, jak jsme zvyklí. Díky tomu se větve přimykají k zemi a mohou zakořenit, tomu se říká hřížení.
„Mateční smrk zahříží, větve prokoření a vyrostou z nich mladí jedinci. Přijde lavina a starý kostnatý smrk setne a mladé stromy přežijí. Jsme svědky, jak laviny udržují horskou přírodu na lavinových drahách v určité podobě. Zabraňují tomu, aby tady vyrostl vysokokmenný les a naopak, aby přežívala jen kosodřevina nebo bylinné porosty v horské tundře. Jsme v místech přirozených procesů pro Krkonoše. Laviny k horské přírodě neoddělitelně patří a hrají jednoznačně pozitivní roli. Třeba pro přirozenou obnovu porostů,“ vysvětluje entomolog Jan Vaněk.
Experti z KRNAP zkoumají lavinu v Modrém dole od jejího počátku. Měřili už hloubku sněhu a po jeho odtátí dokumentují změny v krajině, které má na svědomí.
„Po zmapování změn na celém území můžeme dospět k několika závěrům a porovnat je se staršími výzkumy a také poskytnout informace dalším generacím,“ dodává Vaněk.
Výzkum v Modrém dole je důležitý i pro další poznání krkonošské arkto-alpínské tundry, tedy unikátní mozaiky ekosystémů alpínských vrcholů, klečových porostů, trávníků a rašelinišť náhorních plošin a závětrných svahů ledovcových karů Krkonoš.
Podívejte se, jak záchranáři prohledávali místo pádu laviny (11.2.2015):
11. února 2015 |
