Na náměstí se konala historická rekonstrukce události, která stála na počátku stavby unikátního Braunova Betléma v Novém lese u Kuksu (o památce čtěte zde).
Přesně 26. února 1717 dvorští radní prodali lesní pozemky hraběti Šporkovi, na nich později geniální sochař Matyáš Bernard Braun se svou dílnou vytesal do pískovcových skal velkolepé biblické scény. Hraběte Šporka si zahrál jeho potomek Stephan Sweerts-Sporck.
„Je to velice významné výročí. Podpis smlouvy považujeme za zrod Braunova Betléma. Kdyby radní pozemky v Novém lese neprodali, Betlém by nikdy nevznikl,“ upozornil Leoš Pryšinger, předseda spolku Braunův Betlém, který rekonstrukci historického okamžiku uspořádal. Na obnovený příjezd hraběte Šporka se přišly na náměstí T. G. Masaryka podívat zhruba tři stovky zájemců.
Jezuité: To jen ten neznaboh
Jako první se na scéně před Starou radnicí objevila trojice jezuitů, se kterými se kukský šlechtic zrovna nemusel. V roce 1729 byl dokonce obviněný z kacířství a hrozila mu smrt.
„To je ten neznaboh z Kuksu, co vydává kacířské spisy. Pryč od něj dvorští měšťané,“ nabádali jezuité diváky a po chvíli přešli ke sborovému skandování „Šporka tu nechceme!“ Když je umravnila městská „ochranka“, nastoupilo na scénu 16 radních v dobových kostýmech.
Konšele si zahráli místní, mimo jiné malíř Miloš Petera, dvorský starosta Jan Jarolím nebo opoziční zastupitel Jan Bém. Šporka s jeho chotí přivezl na náměstí kočár tažený koněm. „Sláva hraběti!“ vítal dav majitele kukského panství.
Vídeňan Stephan Sweerts-Sporck, který si zahrál slavného předka, nepřijel do neznámého prostředí. Královédvorsko navštěvuje pravidelně, v Kuksu má totiž chalupu.
„Doufám, že dnes konečně uzavřeme dohodu o koupi lesa na kraji mého panství. Mám s Novým lesem velkolepé plány. Navštívil jsem Adršpašské skály a přišlo mi na mysl učinit tento les místem pro rozjímání. Vybuduji tam poustevny a bylinné zahrady, požádám sochařského mistra Matyáše Bernarda Brauna, aby vytesal do skal výjevy ze Starého a Nového zákona, které budou křesťanům připomínat jejich povinnosti a velikost Božího díla,“ vysvětlil divákům Špork, proč přijel do královského věnného města.
Po přečtení kupní smlouvy se hrabě s politiky přesunul na Starou radnici do konšelského sálu. Na stejném místě jako před 300 lety podepsalo i přes další protesty jezuitů smlouvu všech 16 radních. Přepočítali měšec s 2 900 zlatými a slavnostní akt, díky kterému mohlo začít vznikat monumentální sochařské dílo, stvrdili přípitkem léčivou vodou z kukských lázní.
Smlouvu schovali do archivu
Před radnicí i v konšelském sále zazněl text autentické kupní smlouvy. Široká veřejnost o dokumentu neměla dlouhé roky tušení. Objevit listinu se Šporkovým podpisem a originální pečetí se totiž podařilo teprve nedávno. Byla bez povšimnutí uložená v trutnovském okresním archivu.
Po podpisu smlouvy v roce 1717 ji dvorští radní schovali do dvorského archivu, aby nebyla jednoduše k nalezení, protože na ní nejsou všechny podpisy, které tam měly být. Například podpis pana purkrabího, který byl důležitý pro platnost smlouvy. Měli obavy z toho, že ji najdou kontroloři,“ vysvětlila zastupující ředitelka Městského muzea ve Dvoře Králové Dana Humlová.
Smlouva se později přesunula do trutnovského archivu. „Vyloženě ztracená nebyla. Pouze po ní nikdo nepátral, protože k tomu nebyl důvod,“ dodává Humlová. Z archivu ji před rokem vytáhl profesor Ignác Antonín Hrdina a text přeložil z německého kurentu do češtiny.
Skalní výjevy postupně mizejí
Braun pracoval v Novém lese se svou dílnou až do roku 1732. Do pískovcových skal vytesal monumentální dílo včetně reliéfů Příchod tří králů, Narození Páně a Vidění svatého Huberta a betlémské jeskyně.
Okolí Braunových soch by se v příštích letech mělo změnit k nepoznání.
Právě centrální reliéf před dvěma lety očistili od mechu a lišejníků studenti restaurování z pardubické univerzity (psali jsme zde). Hlavní část Betléma tak získala podobu, kterou měla naposledy v roce 1961, kdy sochy vyčistil výtvarník Josef Wágner.
Skalní výjevy postupně mizejí, památku ničí spodní voda, rozlézající se mech i vandalové. Sochám v minulosti uškodily také necitlivé zásahy „odborníků“, například zastřešení hlavního reliéfu v roce 1998, které se později ukázalo jako nefunkční. V letech 2000 až 2001 experti zařadili Braunův Betlém mezi 100 nejohroženějších památek světa - World Monuments Watch. Od roku 2002 je areál na seznamu národních kulturních památek.
Společnost Revitalizace Kuks chce do tří let na parkovišti u památky vybudovat moderní informační centrum s galerií a kavárnou. Projekt má stát 30 milionů korun (více čtěte zde).
