Zvládnout to přesněji, snadněji a hlavně mnohem rychleji. Tak by mohlo znít pracovní heslo hradeckých vědců, kteří získali mezinárodní grant na vývoj metody, která dokáže určit intenzitu ozáření člověka po jaderné havárii a dalších nehodách, kdy unikne radioaktivní záření.
Pokud se jim výzkum, na kterém odborníci z hradecké fakulty vojenského zdravotnictví pracují už několik let, povede dotáhnout do konce, bude to skutečný průlom s celosvětovým dopadem.
Současná metoda je zdlouhavá
Dnes totiž sice existuje technologie, která dokáže jednoduše určit aktuální stupeň radiace v prostoru, ale změřit zpětně, jak silné záření člověka zasáhlo, je možné jen pomocí velice zdlouhavé a náročné metody.
Další slibné vědecké výzkumyV Hradci Králové:
|
Badatelé využívají v novém výzkumu znalosti vědního oboru biodozimetrie. Pilotní projekt bude nyní pokračovat jeden rok na půdě Centra biomedicínského výzkumu při hradecké fakultní nemocnici.
A když vše dopadne dobře, pokusí se vědci svoji studii rozšířit a případně získat patent. Výsledkem bude jednoduše použitelná a přesná nová metoda. Tu pak může využít investor, který vyrobí přenosné zařízení s touto novou technologií. Využije jej armáda, nemocnice, jaderné elektrárny a další organizace po celém světě.
Armáda chce zařízení pro případ války
„Vojáky to zajímá pro případ válečného konfliktu. Ale potřeba je to hlavně v jaderném průmyslu či ve zdravotnictví, kde se může stát radiační nehoda. Kdyby se náhodou někde taková nehoda stala a vy budete muset lidi léčit, je důležité vědět, jakou dávku záření dostali,“ vysvětluje spoluautor výzkumu a odborný asistent na Fakultě vojenského zdravotnictví Aleš Tichý.
Je přitom potřeba rozlišovat mezi zářením, které prolétne tělem a zanechá stopy ve tkáni, a radioaktivním spadem, jenž ulpí na kůži. Ten se dá totiž na rozdíl od vnitřního ozáření měřit celkem snadno.
„Zjistit zpětně vnitřní ozáření člověka je velmi zdlouhavé a pracné, trvá to několik dní a navíc je na to potřeba vyškoleného a zkušeného personálu. Naší metodou v oblasti radiobiologie by to mělo jít už během několika hodin,“ věří vědec.
Nová metoda bude navíc schopná zvládnout velké množství vzorků z desítek lidí najednou. Konkrétní postup vypadá celkem jednoduše. Nejdříve se odebere vzorek tkáně, nejlépe dostupná je krev.
Ozáření zjišťují z krve onkologických pacientů
„Jen z několika mililitrů izolujeme lymfocyty, tedy bílé krvinky, na nichž se záření odráží nejvíc. Pak sledujeme jejich mitochondriální DNA, kde se zdá, že změny vyvolané zářením vydrží nejdéle,“ přibližuje Tichý.
Důvod, proč se takový výzkum daří právě v Hradci a ne na jiných prestižních vědeckých institutech v zahraničí, si vědci vysvětlují ideální kombinací několika faktorů.
Jedním z hlavních je ten, že se jim podařilo navázat spolupráci s lékaři na zdejším oddělení onkologie a díky nim získat přístup k pacientům, kteří jsou během léčby ozařováni.
„Od nich si můžeme odebrat vzorek krve před ozářením a po něm, což je pro náš výzkum naprosto zásadní,“ přiznává vědec.
Díky tomu mohou provádět testy, které jsou mnohem užitečnější, než kdyby je museli dělat třeba na zvířatech, jak je to v podobných případech obvyklé.
„Požádali jsme etickou komisi nemocnice, aby nám to povolila. Už jsme test u několika pacientů vyzkoušeli a funguje to. Celkem jsme zatím oslovili 20 pacientů,“ dodal badatel.
Hradecký projekt je unikátní také tím, že je financovaný americkou organizací National Institutes of Health.
