Socha z drahého dioritu, která stála na náměstí Svobody od listopadu 2010 do července 2011, se hned po odhalení stala terčem kritiky odborníků i laiků. Někteří si tehdy při hodnocení díla akademického sochaře Jaroslava Hanzíka nebrali servítky. Například hradecký sochař a pedagog Štěpán Málek tuto sochu jako autor protestní petice označil za špalek otesaný pilou.
Petentům tehdy vadila i disproporce některých částí, ujíždějící oko starosty, absence rukou způsobená nedostatečným rozměrem kamene a také fakt, že starosta, který na všech dochovaných fotografiích sebevědomě a vzpřímeně stojí, na pomníku působí jako shrbený vozíčkář.
Radnice tedy po několika měsících neutuchající kritiky sochu potichu zabalila do bedny a odvezla na dvůr technických služeb. A tam se nachází dodnes, zapomenutá v rohu a bez naděje na opětovné vystavení.
„Socha je stále v areálu technických služeb. Hodně jsem o tom přemýšlela, dělala jsem sondu mezi zastupiteli, kam sochu umístit, ale jde o to, že se vysloveně nelíbila občanům. Nevím, jestli by bylo důstojné dávat ji někam do křoví, kde nebude moc vidět,“ říká náměstkyně primátora Anna Maclová (KpH) mající ve městě na starost kulturu.
Prodat sochu jen na materiál magistrát nechce, protože by to bylo neuctivé k jejímu autorovi.
„Ještě znám názory, že třeba jednou bude mít socha hodnotu vyšší, ale nevím,“ krčí rameny Maclová.
Možnost, že by příští generace mohly v díle najít nějaké umělecké hodnoty, autor petice proti soše odmítá. „Generace po nás by se z ní měly spíš poučit. Ať si magistrát dá sochu kamkoliv, jen ať není lidem na očích, tak špatné dílo nemá ve veřejném prostoru co dělat,“ tvrdí Málek, v němž negativní emoce vůči pomníku starosty ani po sedmi letech nevychladly.
„Mně je líto i toho, co se kolem té sochy dělo. Spousta věcí kolem byla předražená, někomu tak muselo něco ulpět za nehtama. Lidé, kteří stáli za její realizací, by měli nést finanční zodpovědnost,“ říká.
Naráží tím na fakt, že socha vznikla bez výběrového řízení a jakýchkoliv kontrol. Autora tehdy oslovilo město jen na základě doporučení spolku Mánes, bez soutěže. Většina obyvatel proto ani nevěděla, jak bude socha vypadat (více v článku Vysmívaná socha starosty Ulricha neprošla soutěží).
Umělec tehdy dokonce přiznal, že na dokončení díla neměl tolik času, kolik by si představoval.
S reklamací neuspěli, zájemcům o koupi se nelíbila
Představitelé radnice pomník u autora reklamovali, sochař Hanzík, už tehdy v požehnaném věku, však odmítal, že by pomník měl jakékoliv vady a reklamační řízení se zadrhlo na mrtvém bodě. Nyní se o reklamaci hovořit už nedá, protože záruční lhůta dílu skončila loni v listopadu. Pomník a úprava jeho okolí stály 3,5 milionu korun.
Hradec měl před nedávnem možnost nepovedenou sochu prodat. Maclovou prý oslovila skupina sběratelů, která o odkoupení měla zájem. Avšak ani to nedopadlo.
„Když jsem jim poslala fotografie, zájem nakonec ochladl. Socha se jim nelíbila,“ dodává náměstkyně.
Peripetie kolem sochy Františka Ulricha, jemuž Hradec Králové vděčí za svoji tvář, se ve městě táhnou už roky.
Město o pomník svému nejslavnějšímu starostovi usilovalo už na začátku tisíciletí, měl vyrůst na Ulrichově náměstí. Radnice uspořádala soutěž, v níž zvítězil sochař Pavel Doskočil s neotřelým nápadem posadit Ulricha za pracovní stůl na 14 metrů vysoký pylon. Sochu by lidé pozorovali dalekohledy umístěnými na druhém konci Ulrichova náměstí. Tento záměr však rychle zatrhli památkáři.
Od té doby bylo kolem projektu ticho, až o osm let později inicioval pořízení sochy tehdejší náměstek primátora Martin Soukup (ODS), který práci zadal právě Hanzíkovi.
Zájem o to mít ve městě pomník svého starosty-vizionáře však ani tímto nepovedeným dílem neutichl. Hned v roce 2011, kdy město nepovedenou sochu z veřejného prostoru odstranilo, přišel s nápadem na novou sochu podnikatel Petr Košťál z Praskačky, který na její vytvoření daroval skoro 80 tisíc korun (o plánu na novou Ulrichovu sochu čtěte zde).
„Socha by měla představovat primátora, který přehlíží přes náměstí a je zahleděn do budoucnosti,“ popsal tehdy svoji vizi, kterou měl ztvárnit jaroměřský sochař Petr Novák. Ten měl hotové už i skici a voskový model. Socha měla původně stát na Ulrichově náměstí v roce 2013, ale veškeré nadšení kolem ní nakonec vyhaslo a o nápadu se už roky nemluví.
A nepovedený Ulrich za 3,5 milionu stále sedí v bedně na dvoře technických služeb.
